Jak daleko pokročil vývoj chemických „mozkových zbraní“? Britští vědci nyní bijí na poplach. Tvrdí, že „zbraňování neurovědy“ musí být zastaveno. Lidská mysl se podle nich stává bojištěm budoucnosti.
Když britští akademici náhle bijí na poplach, protože „zbraně mozku“ již nejsou sci-fi, lze si být jisti: technokratická elita má ve svém arzenálu už dávno více, než by kdy odhalila veřejnosti. Dva výzkumníci z Bradfordské univerzity, Michael Crowley a Malcolm Dando, prezentují svá zjištění jako „budíček“ pro svět, protože lidstvo údajně vstupuje do éry, v níž se lidská mysl stane bojištěm.
Zatímco Crowley tápe o nebezpečí, že se sci-fi stane vědeckým faktem, člověk by se měl ptát, proč k tomu vůbec došlo. Nebyla to jen lidská zvědavost, která vedla výzkum v oblasti změny vědomí, ovlivňování chování a mentální manipulace. Jako vždy to byl stát se svými agenturami, laboratořemi a rozpočty, kdo se po celá desetiletí tajně snažil lépe předpovídat a ovládat myšlenky svých občanů i nepřátel.
Skutečnost, že dva akademici nyní prohlásili právě toto místo za „novou válečnou zónu“, není projevem náhlého vědeckého uvědomění. Je to důsledek skutečnosti, že vývoj již dávno pokročil natolik, že vyžaduje mezinárodní regulaci, než nekontrolovaní aktéři získají podobné schopnosti. Morálka vstupuje do hry pouze tehdy, když si státní aktéři chtějí zajistit vlastní výhodu. Toto je ponaučení, které se mimo jiné naučilo i v případě jaderných zbraní.
Historický přehled výzkumníků je pouze malým okénkem do mnohem větší a temnější reality. Během studené války USA, Sovětský svaz a Čína intenzivně pracovaly na chemických látkách určených k manipulaci s centrálním nervovým systémem. Cílem nebyla rychlá smrt, ale kontrolované zneschopnění – bezvědomí, zmatenost, halucinace, sedace, paralýza. Chtěli zlomit mysl, ne tělo.
Žádný západní politik o tom veřejně nemluví, přesto je použití těchto látek v moskevském válčišti v roce 2002 – kde ruské speciální jednotky nasadily deriváty fentanylu – pouze viditelným příkladem techniky, která je zřejmě již dlouho předmětem celosvětového výzkumu. V důsledku chemického zásahu zemřelo více než 120 civilistů a mnoho dalších později utrpělo trvalé poškození. A navzdory této katastrofě, podle autorů, výzkum teprve poté skutečně nabral na obrátkách.
Neurochemie, umělá inteligence a farmakologie se dnes prolínají v koktejl, který by teoreticky mohl učinit celé populace náchylnými k manipulaci
Dando, emeritní profesor mezinárodní bezpečnosti, otevřeně prohlašuje, že znalosti používané k léčbě neurologických onemocnění by mohly být stejně snadno zneužity k tomu, aby se lidé stali poslušnými nebo aby se z nich stali „nevědomí činitelé“.
Mezera v mezinárodním právu o zbraních je obrovská. Zatímco Úmluva o chemických zbraních existuje, látky manipulující s mozkem, moderní sedativa a neuroaktivní systémy založené na umělé inteligenci fungují v šedé zóně. Autoři volají po modelu „holistické kontroly zbraní“ – což jednoduše řečeno znamená, že by se státy měly konečně dohodnout na tom, jak regulovat nástroje, které samy vytvořily.
Crowley a Dando samozřejmě zdůrazňují, že nechtějí bránit vědě. Jde jednoduše o to, aby se zabránilo zneužití. Právě tato fráze se po celá desetiletí opakuje ve všech oblastech, kam vysoce citlivé technologie migrují z laboratoří do politických a vojenských aplikací. Nikdo nechce způsobit škodu, říkají. Crowleyho dramatické závěrečné prohlášení, že je třeba „chránit integritu vědy a posvátnost lidské mysli“, však zní jako opožděné svědomí systému, který už dávno zašel příliš daleko.
zdroj: InfoKurýr