Větrné elektrárny na moři se stávají stále méně atraktivní. A to natolik, že žádná společnost neprojevila ani sebemenší zájem o aktuální tendr v Severním moři.
Pokud se ovšem nespoléhají na levicovou, zelenou plánovanou ekonomiku. Samozřejmě na úkor daňových poplatníků a spotřebitelů elektřiny.
Německo vyčleňuje dvě velké oblasti v Severním moři pro výstavbu větrných elektráren na moři – a ani jeden investor o to nemá zájem. Ministerstvu není zaslána ani symbolická nabídka na záchranu tváře. Krásné pseudozelené sny jsou opět rozbity drsnou ekonomickou realitou. Náklady na výstavbu, provoz a údržbu větrných turbín na moři už dávno prudce vzrostly. Ceny komodit prudce rostou, úrokové sazby rostou a nejistota kolem trendů cen elektřiny dělá z jakýchkoli seriózních výpočtů hazard. A jako by toho nestačilo, přidávají se k tomu vnitropolitická rizika. Připojení k rozvodné síti, které není dokončeno včas, znamená, že i dokončené turbíny leží ladem na moři.
Technické řešení lokalit je obzvláště groteskní:
Kvůli plánované vysoké hustotě turbín se provozovatelé navzájem připravují o větrnou energii, což výrazně snižuje výnosy. Jakási vládou vnucená kanibalizace větru – s neustále astronomickými náklady na výstavbu. Každý, kdo zde chce stále investovat, musí být nejen oddaným zastáncem ekologické politiky, ale také ochoten investovat peníze svých investorů do směsice dobrodružství a sebeobětování. Není tedy divu, že se nenašel nikdo, kdo by byl ochotný s nimi spolupracovat.
Toto odvětví nyní volá po „zázračném řešení“, které už bylo v jiných zemích vytaženo ze šuplíku: Smlouvy o rozdílu. Zní to jako složitá finanční akrobacie, ale v podstatě to znamená, že vláda garantuje provozovatelům minimální cenu, čímž daňoví poplatníci slouží jako pojištění proti tržním rizikům. Vláda si pak samozřejmě na oplátku může odebrat veškeré přebytky – pokud vůbec nějaké existují. Tento model již byl zaveden ve Velké Británii poté, co tamní výběrové řízení také žalostně selhalo. Investoři se vrátili, jakmile jim bylo riziko z velké části odebráno. Jinými slovy: bez vládní podpory se offshore průmysl ani nerozjede.
Němečtí politici se ale raději tváří, že jde jen o pár detailů. Utopický cíl pro offshore výrobu energie – 30 gigawattů do roku 2030 – však už visí na vlásku. Letos nebyla k síti připojena ani jedna nová turbína. Přesto stále mluví, jako by průlom byl jen otázkou času. A realita? Bez masivních dotací žádná energetická společnost ani prstem nehne.
zdroj: InfoKurýr