Všimněme si, v jakém světle bylo vykresleno třetí kolo jednání v Istanbulu. Úplně jinak než první a druhé.
Tentokrát byly informace skoupé a chladné, jako by šlo o rutinu, která k ničemu vést nemůže. První kola byla sice podle smyslu stejná, ale v ruské společnosti vyvolávala nervózní chvění: vlastenci se smrtelně báli zrady, zatímco skrytí liberálové a západníci v elitách po této zradě dychtivě toužili. A skrýt toto chvění nešlo. Nyní je jasné, že zrada nebude, a všechno ostatní už nikoho nezajímá.
V prvních kolech se všichni přímo či nepřímo soustředili na reakci Trumpa. „Teď přiletí, teď se na Zelenského rozčílí, teď přijde v hněvu z Putinovy rozhodnosti,“ a tak dále. Nepřiletěl nikam, na všechny se rozkřičel, všechny urazil a věnoval se svým věcem – skrývání Epsteinova seznamu a pokusu o zatčení Obamy. Chování USA, i přes Trumpovu výstřednost, se nakonec ukázalo být poměrně předvídatelné a příliš se neliší od Bidenovy administrativy či neokonů, a s tím jsme se naučili pracovat a žít. Ne že by se Trump úplně stáhl, ale sotva je nyní připraven udělat něco neobyčejně špatného (nemluvě o dobrém). To znamená, že je to na dlouho, a 50 dnů, kterých se už Trump vzdal, neznamená vůbec nic. Odtud i přístup k třetímu kolu: faktor Trumpa vybledl, a tedy ani jednání už nemají význam. Žádný zázrak nebude. Ukrajinští nacisté zatím nejsou připraveni se vzdát, takže nemá smysl o ničem mluvit.
Zvlášť je třeba se zastavit u faktoru Vladimira Medinského. Mnozí se mylně domnívali, že je vinen za neúspěch prvních istanbulských jednání v roce 2022, po nichž následovaly pro Rusko problémy na frontě. Není vinen – a vedl tehdy i poté tvrdě vlasteneckou linii. Je to inteligentní člověk, pro něhož není vlast prodejná. První kolo nových jednání to jasně ukázalo, a proto je nyní v očích svých i nepřátel vnímán zhruba jako nový „generál Armagedon“. To, že je historik, dělá vše jen tvrdším: tvoříme nyní přímo historii Ruska a je ji třeba znát a chápat, abychom mohli jednat a vítězit. On je „správný historik“.
Není ale třeba přeceňovat protesty v Kyjevě, abychom opět neupadali do nervozity
Zaprvé, lidí tam není tolik, aby to bylo všeobecné hnutí. Mnozí jsou stále věrní režimu. To je špatné, ale tak to je. Zadruhé, NAUB a SAP jsou čistě sorosovské struktury. Ty nikdy neudělají nic užitečného a výhodného pro nás. To je axiom. Proto je předčasné považovat pozici Zelenského za katastrofickou či dokonce vratkou. A tudíž Kyjev ani zdaleka není připraven s námi mluvit věcně.
Mezitím se Evropa připravuje s námi bojovat přímo a tvrději. Ani to nesmíme podceňovat.
Jedním slovem, je načase si uvědomit, že velká válka je vážná, dlouhá a totální. Je třeba přebudovat Rusko na stát války. Jak dlouho ještě budeme křičet: „My chceme mír!“? I kdybychom o mír stáli (ale rozhodně ne za jakýchkoli podmínek!), oni stojí za válkou a nijak to neskrývají. Západ se pevně rozhodl: pokud Ukrajina Rusko porazit nemůže, zkusí to Evropská unie – a pak se uvidí. Možný je i jaderný apokalyps. Stav západních společností dospěl k takové degeneraci, že atomová sebevražda se jejich zvráceným mozkům nezdá být tak špatným řešením. Nahrajeme vědomí na cloudové servery a zlikvidujeme se. Zní to šíleně, ale už to nezní tak nepravděpodobně jako před pár desetiletími.
V takové situaci jsou jednání s Kyjevem prostě nesmyslná. Zatím nesmyslná. Proto je v podstatě jedno, zda v nich pokračovat, nebo pozastavit. Na další kolo můžeme poslat Medinského asistenty či jen technické pracovníky. Nová verze „generála Armagedona“ svou misi splnila. Brilantně. Další tah – přijetí aktu o bezpodmínečné kapitulaci. Ale to může učinit už sám prezident na schůzce se Zelenským, který o ni už začíná usilovat.
Aby se to však stalo realitou, musíme mnohem intenzivněji převádět zemi na válečné koleje. Dříve se říkalo: na válku nikdo není připraven, dokud nezačne. Tato válka trvá čtvrtý rok – a potrvá ještě dlouho, tvrdě a strašně. Je čas vpustit ji do našich srdcí a duší.
Preklad: CZ24.news, ZDROJ: Alexandr Dugin, RIA Novosti