Po druhém dni balistických raketových útoků na izraelské území oznámil Sbor islámských revolučních gard (IRGC), který spravuje raketový arzenál Íránu, použití „nových metod“ určených k urychlení vyčerpání izraelské protivzdušné obrany. Těchto výsledků dosáhli tím, že přiměli izraelské systémy protivzdušné obrany, aby si vzájemně sestřelovaly své vlastní střely země-vzduch, čímž se zároveň zvýšila úspěšnost íránských raketových úderů na izraelské cíle.
„Během této operace se díky využití nových metod a schopností v oblasti zpravodajství a výzbroje zhroutily vícevrstvé systémy velení a řízení protivzdušné obrany nepřítele a začaly se navzájem napadat,“ oznámily Revoluční gardy.
Důvěryhodnost těchto tvrzení – tedy zda opravdu došlo ke vzájemnému sestřelování střel nebo jen k jejich plýtvání – zůstává zatím nejistá. Íránské raketové útoky začaly v reakci na izraelské letecké nálety na íránské cíle 13. června, mezi nimiž byly vládní úřady, domovy vědců a představitelů, vojenské základny a jaderné elektrárny. Odpovědnost za odvetné údery nese především IRGC, který provozuje veškerý íránský balistický arzenál a většinu flotily útočných dronů.
Poměrně malá rozloha izraelského území a velmi vysoká koncentrace prostředků protivzdušné obrany – jak na souši, tak na moři – dělají z Izraele jeden z nejhustěji chráněných cílů na světě, což představuje zásadní výzvu pro íránský raketový arzenál. Přesto byly íránské rakety schopny proniknout izraelskou protivzdušnou obranou v nemalém počtu, a to i navzdory značné podpoře ze strany amerického systému THAAD, rozmístěného v Izraeli, a torpédoborců třídy AEGIS amerického námořnictva operujících ve Středozemním moři.
Úspěšné proniknutí touto vícevrstvou obranou během dřívějších jemenských raketových útoků vytvořilo nepříznivý precedent a údajně otřáslo izraelskou důvěrou v její obranu. Izrael proto požádal o zvýšenou pomoc od svých západních strategických partnerů, především Spojených států, které se podle očekávání chystají vyslat do východního Středomoří další torpédoborce vybavené raketami SM-3 a SM-6 pro protiraketovou obranu. Možnost rozšíření americké podpory nad rámec zpravodajských informací, tankování za letu, dodávek zbraní a systémů protiraketové obrany je široce diskutována.
Rostoucí úspěšnost íránských raketových úderů, o které informují různí analytici, je vykládána jako známka slábnoucí izraelské protivzdušné obrany – ať už kvůli narůstajícímu vyčerpání zásob, nebo proto, že Írán začal nasazovat pokročilejší typy raket s lepšími schopnostmi průniku a manévrování.
Írán totiž disponuje arzenálem raket středního doletu, jehož velikost několikanásobně převyšuje počet izraelských (a amerických) střel země-vzduch. Navíc výroba íránských raket stojí jen zlomek ceny izraelských nebo amerických interceptorů. A protože k sestřelení jediné rakety je často potřeba více střel, dostávají se Revoluční gardy do výhodné pozice: udržením nepřetržitých raketových salv mohou způsobit masivní škody izraelským cílům a zároveň vyčerpat izraelské zásoby protivzdušné obrany až na dno.
Izraelské letectvo a jeho omezené speciální jednotky působící na území Íránu jsou tak pod velkým tlakem, aby buď:
- způsobili dostatečné škody v hustě obydlených oblastech, a tím přinutili Teherán k ústupu,
- nebo provedli rozhodující údery na hlavní sklady a základny íránských raket, a zničili tak co největší část jeho arzenálu.
Preklad: Robert Pospíšil, CZ24.news, ZDROJ