Bitcoinová kauza exministra spravedlnosti Blažka má nepochybně parametry vládní krize: „Létají“ v ní miliardy pocházející z organizovaného zločinu, o nichž zjevně věděli přední členové vlády nejsilnější strany, včetně premiéra Petra Fialy. Hlavní aktéři se už ani nesnaží médiím a veřejnosti věcně nic vysvětlit, protože to nejde.
Vládní politici pouze papouškují manuály, kterými je zásobují najatí krizoví komunikační manažeři
Důkazů je mnoho, například slova premiéra, že o přijatých bitcoinech věděl, ale že mu to Pavel Blažek řekl „jen tak mezi řečí, spíše jako historku.“ Ovšem, tento typ historek nechť si náš světový lídr nechá pro kočující cirkus s herečkou Pazderkovou a neobtěžuje jimi novináře, kteří chtějí znát reálné pozadí celé kauzy.
Nežijeme v normálních časech
Kdybychom žili v dřívějších politických poměrech, už by premiér, místo vyprávění o historkách, musel svolávat pod tlakem médií, koaličních nepřátel a vnitrostranické opozice tiskovou konferenci, oznámit na ní demisi a prezident by následně s předsedy parlamentních stran dohadoval sestavení úřednického kabinetu, který by Českou republiku dovedl přes rozbouřené politické vody k předčasným parlamentním volbám. I s vědomím, že termín těch řádných byl stanoven už na začátek letošního října.
Jenže v takových časech nežijeme a na Hradě nesedí státník, obdařený abstraktním politickým myšlením a schopností řešit mimořádné politické situace, ale tupý automat na podpisy zákonů a generátor náhodných bruselských frází, obklopený zbrojařskými lobbisty. Proto v nejbližších dnech a týdnech můžeme místo skutečného řešení krize čekat neskutečné politické veletoče. Motivů, proč Petr Fiala bude do posledního dechu bránit svůj premiérský post, a ztrapňovat sám sebe, ještě více než svým dosavadním světově lídrovským politickým veledílem, je několik:
- Uvěřil vlastním bludům o úspěchu svého vládnutí, které do něj „hustí“ jeho okolí; poradci, nejbližší straničtí spojenci (především ministr financí Stanjura).
- Stejně tak podlehl sebeklamu, že permanentní účast na zahraničních summitech, včetně pozvání ke stolu s dalšími členy evropské „koalice ochotných,“ jsou důkazem, že patří mezi vyvolené politiky s mezinárodním renomé, a že jej tak vnímají i čeští občané. Z této chiméry odvozuje pocit vlastní nenahraditelnosti, který je podoben víře, že zahraniční státník, který jej obejme, poplácá po ramenou a osloví křestním jménem, si jej kvůli něčemu váží a považuje za přítele.
- Věří, že když on sám uvěří ohnutým číslům, výzkumům a demagogicky interpretovaným ekonomickým datům o prosperitě a rostoucím blahobytu českých občanů, uvěří tomu i veřejnost.
- Je přesvědčen, že lidé skočí na falešné dilema, jeho argumentační faul číslo 1, že buď půjdou s ním (a vládou), nebo skončí někde na předměstí Moskvy. Podobně se to má s jeho slušností, kteroužto vytáhl jako svůj další předvolební triumf a zbraň hromadného ničení opozice. I člověk, který chodí spát v saku a kravatě, může být větší buran než bezdomovec po požití dvou litrů burčáku.
- Věří, že kdyby došlo na lámání chleba, pomůžou zvrátit výsledky voleb hlasy z korespondenční volby, případně soudy a tajné služby, po vzoru Francie nebo Rumunska.
- Petr Fiala, jeho nejbližší okolí i největší sponzoři investovali do úspěchu SPOLU ve volbách tolik energie, peněz i víry, že se vidiny dalších čtyř let vládnutí přece nemohou vzdát pouhých několik měsíců před jejich konáním kvůli nějaké trapné miliardě z bitcoinů!
A teď několik důvodů, proč by Petr Fiala skončit měl:
- Vláda ze sebe vědomě udělala bílého koně organizovaného zločinu, obchodníků s drogami. Tajné služby, vládní koordinátor Foltýn, provládní média i policie nás už tři roky přesvědčují, že ohrožením státu a vědomou spoluprací s nepřátelskou velmocí Ruskem, Čínou nebo Trumpovou Amerikou znamená pouze myslet si něco jiného, než vláda, od zahraniční politiky, energetiky, pseudovědeckých blábolech o klimatu, počtu pohlaví až po ekonomiku, ale vstupovat na virtuální tržiště s tvrdými drogami a rozdělovat si s jeho provozovateli zisk, je jen taková roztomilá nemotornost, která má být odčiněna obětováním ministra spravedlnosti Blažka.
- Premiér Fiala evidentně vládu neřídí. Je to patrné nejen ze zběsilé, hloupé a agresivní komunikace jednotlivých ministrů na sociálních sítích, ale ozřejmila to i samotná aktuální bitcoinová kauza. Premiér věděl a nekonal, pokud se tedy dá věřit jeho báchorce o tom, jak se o ní dozvěděl?
A pokud nevěděl? Ještě hůře. - Vláda dovedla zemi na pokraj energetického kolapsu, zpackala strategický tendr na dostavbu Dukovan, do kterého jí hodili vidle „strategičtí přátelé“ z Bruselu i Francie; kvůli nejdražším cenám energie v Evropě začínají krachovat menší i střední průmyslové firmy, domácnosti stále platí v přepočtu na kupní sílu nejvyšší ceny za elektřinu. Neřízená inflace „sežrala“ českým občanům více než třetinu úspor, kabinet svou fiskální politiku založil na zvyšování daní a rekordním zadlužování, které prorazilo biliónovou hranici.
- Zahraniční politika je v rukou nekoordinovaných polopostav: Poradce premiéra Petr Kolář, který veřejně dští síru na strategické spojence České republiky. Ministr zahraničí Jan Lipavský, který přeskočil od Pirátů k ODS, účinně rozvrátil nejen samotný úřad, který se proměnil v lidskoprávní neziskovku, ale především rozvrátil vztahy se sousedy, zejména se Slovenskem, a v intencích Bruselu zmrazil fungování V4. Spolupachatelem je v tomto směru i sám premiér Fiala, který uznává jediné dva azimuty zahraniční politiky – Kyjev a Brusel.
- Lhaní jako metoda práce – Fialova vláda lhala svým občanům v klíčových otázkách, které ovlivňují a budou ovlivňovat i nadále jejich životy: Především v tom, že slíbila nezvyšovat daně (a to i poté, co vypukl konflikt na Ukrajině, na který se kabinet stále vymlouvá), že slíbila, že bude rozpočtově odpovědnou vládou, nezvyšující počty státních zaměstnanců, které ovšem kontinuálně rostou, včetně výdajů na ně. A v neposlední řadě slibovala, že bude ctít svobodu slova, přitom ji legislativou i zřizováním bizarních útvarů (Foltýnův Stratkom na vládě nebo KRIT na ministerstvu vnitra) pošlapává.
- Rozpor mezi slovy a činy na poli „zelené politiky“, kdy nás hlavní vládní strana ujišťovala, že zastaví největší bruselské zelené nesmysly, ale učinila pravý opak: V době českého předsednictví EU se podílela na přijetí těch největších zelených zločinů, které občanům i firmám zdražují život i samotnou existenci – emisní povolenky pro domácnosti, zákazy aut se spalovacími motory, ekologické předpisy v dopravě i výstavbě domů, atd. O plánované výstavbě solárních a větrných polí, které z energetické velmoci učiní zemi, závislou na dovozu energií, ani nemluvě.
Takto dále by se dalo pokračovat ve výčtů důvodů, proč je Fialova vláda zkázou českých národních zájmů, což je samo o sobě mnohem vážnější, než jedna miliarda korun (notabene přijatá, nikoli ukradená) z pochybných drogových kšeftů. Ale kdyby Fiala padl kvůli ní, dalo by se to přirovnat k situaci, kdy americká justice kdysi dostala za mříže gangstera Al Capona nikoli kvůli jeho rozsáhlé zločinné činnosti, včetně vražd, ale banálním daňovým únikům.
Když je třeba zamést s podsvětím, i účel světí prostředky, ne?
AUTOR: Marek Stoniš, ZDROJ