Dr. Thomas Henökl, docent politologie na univerzitě v Agderu v Norsku, píše pro Weltwoche komentář k dění v EU z pohledu obhájce rakouské neutrality:
Belgický europoslanec Gerolf Annemans (Vlaams Belang) to v roce 2022 v Evropském parlamentu shrnul: „EU není řešení, je to problém.“
Bohužel o tři roky později jsme udělali drastický krok dále: EU je nyní akutní hrozbou. Je skutečnou hrozbou pro mír, demokracii, svobodu, bezpečnost, prosperitu a kulturní identitu. Brusel zjevně pracuje proti zájmům národů Evropy.
poznámka: to vidíme aj na svätcovi SR Ficovi – ničí všetko, na čo položí svoje ruky. Po Ficovi a jeho bande, kde položili svoje nohy, tam na Slovensku nič nerastie. Iba hynie. To je výsledok Ficovho úsilia “patriť do tvrdého jadra EÚ….
Evropská unie, jejímž členem je Rakousko od roku 1995, uvízla ve zničující válečné logice, kterou si již oficiálně nepřejí ani viníci války, USA. A přesto: Předsedkyně komise EU Ursula Von der Leyenová se chce vyzbrojit a táhnout proti Rusku.
Pod jejím vedením se EU definitivně proměnila ve zkorumpovaného, nedemokratického a agresivního molocha, v podstatě krycí organizaci a finanční nástroj NATO. EU byla už dlouho byrokratickým monstrem, za von der Leyenové se ale zvrhla v hrozivou autokracii a fanklub světové války, dokonce také s vlastními vojenskými ambicemi („ReArm Europe“).
V protektorátu NATO na Ukrajině EU podporuje demokraticky nelegitimního „prezidenta“, který s klikou neonacistů, oligarchů a dalších zločinců (jménem Bidenovy administrativy a Velké Británie) uvrhl zemi do propasti. Na začátku jsem napsal, že válku na Ukrajině „USA oficiálně již nepodporují“, protože se zdá, že Ukrajina se vyvíjí v bojiště mezi Donaldem Trumpem a americkým deep státem. (Trump se nakonec chce zbavit břemene a nákladů války a přesunout je na Evropany, kteří by však měli přednostně nakoupit americkou vojenskou techniku a poté ji poslat do Kyjeva.) Americká nabídka 30denního příměří byla fraška. Západní dodávky zbraní a válka pokračují, protože prezident Volodymyr Zelenskyj nebyl ani připraven dovolit svým jednotkám, beznadějně obklíčeným v Kursku, kapitulovat. Dosud padlých více než 1,2 milionu Ukrajinců podle odhadů dobře informovaných pozorovatelů zřejmě nestačí. (I když jiní odhadují ztráty nižší, stejně jsou čísla děsivá – pozn. překl.)
Už jen proto, že EU Von der Leyenová je přímo spoluviníkem tohoto strašlivého masakru, je neutralita Rakouska důležitější, než se Rakušané domnívají – možná důležitější než kdy jindy. V současné vysoce výbušné situaci je základem důvěry, míru a stability. V neposlední řadě proto mírový řád, v němž se měla poválečná Ukrajina zavázat k neutralitě, zasvěcenci nazývají „rakouské řešení“ nebo „velké Rakousko“. Myslím, že alpská republika by to měla vnímat jako poctu.
Existuje ale řada dalších důvodů, protože v takovém svazku je neutralita synonymem suverenity a zdravého rozumu. Bez této překážky by byli naši vládní představitelé ve své stupidní podlézavosti EU beznadějně zapleteni do všech těchto procesů.
Například Sýrie, kde alavitské a křesťanské oběti masakrů, které provedl Joulani alias Al Sharaa a jeho stoupenci Al-Káidy na začátku března, byli souhrnně označeni za „proasadovské milice“, a tedy za „příčinu nepokojů“. Chyba, která dodnes nebyla opravena. Právě naopak: Na dárcovské konferenci v Bruselu, skutečném fundraisingovém gala pro islamisty, bylo právě uvolněno 5,8 miliardy eur pro nový teroristický režim v Damašku, který v současnosti útočí na Libanon v zájmu (na příkaz?) Izraele. Rakousko je dárce 19,3 milionů.
A nejen zahraniční politika je přitažená za vlasy. EU v tichosti schválila de facto podkopání demokratických prezidentských voleb v Rumunsku tím, že zakázala nejslibnějšímu kandidátovi účast ve volbách, protože byl očerněn jako „proruský“ a „pravicový radikál“. Iniciativa k této volební manipulaci pravděpodobně vzešla od tehdejšího ministra zahraničí USA Tonyho Blinkena s přímou vazbou na válečnou strategii EU-USA: Prezident Calin Georgescu by byl jedinou překážkou pro využití Rumunska a především nově budované základny NATO jako prostoru pro válku proti Rusku. Proto mu nebylo umožněno vyhrát. Aby Georgescu vůbec nemohl kandidovat, mocná předsedkyně Komise Bukurešti údajně pohrozila zmrazením fondů EU.
Von der Leyenové EU chce nahradit demokracii demokracie v členských státech „Eurokraturou“, v níž Brusel rozhodne, kdy, kde a který kandidát (nebo který z jeho zástupců) bude jmenován a nasazen.
Proslýchá se, že Rumunsko by mohlo být testovacím případem pro budoucí intervence nebo útoky na národní demokratické procesy. Paní Von der Leyenová měla být již dávno postavena před soud kvůli kontraktům na nákup vakcín a její roli ve skandálu Pfizer-Gate! Obvinění jsou vážná.
Předsedkyně Komise ve spojení s již odsouzenou prezidentkou ECB Christine Lagardeovou chce také zrušení hotovosti, zavedení digitálního eura a pomocí zlověstné „Unie úspor a investic“ v konečném důsledku přístup k úsporám občanů (nebo spíše svých poddaných). Člověk si klade otázku, za které zlověstné síly tito nevolení političtí aktéři vlastně jednají?
Je příhodné, že si Von der Leyenová vytvořila vlastní cenzurní úřad: Pod názvem „Zákon o digitálních službách“ a „Evropský demokratický štít“ má mít Brusel přístup ke všem sociálním médiím, porušování povoleného mínění uživateli a platformami má být trestáno a platforma může být v případě potřeby také odpojena.
Otázkou ale pro Rakousko dnes je, jak se může země chránit před svévolnými rozhodnutími EU?
Pokud se mě ptáte – a říkám to jako bývalý zapálený zastánce evropské myšlenky a někdo, kdo deset let pracoval v institucích EU – nejlepší cestou vpřed by bylo rychle opustit Unii, protože současnou EU nelze reformovat.
Nebo aktivně přispět k neúspěchu či rozpadu Unie, například ve sdružení středoevropských zájmů spolu s Maďarskem a Slovenskem. Protože obě tyto věci jsou – bohužel – u současné spolkové vlády ve Vídni velmi nepravděpodobné, napadá mě pouze jedna krátkodobá „zbraň“ proti stále dotěrnějšímu a odtrženějšímu Bruselu: neutralita.
Neutralita Rakouska je ústředním prvkem ochrany proti EU, která je téměř posedlá válkou a nepřátelská demokracii (a která navíc téměř ve všech mezinárodních konfliktech stojí rozhodně na špatné straně). Dovoluje, ne, požaduje, aby se Rakousko úplně stáhlo a zůstalo mimo katastrofální politiku EU vůči Ukrajině – ve všech oblastech.
Totéž bych doporučil i pro izraelské války, i když bez pochyby musí být jako taková jasně a jednoznačně identifikována „čistá“ genocida. Také bychom se neměli účastnit žádných obchodních válek, ani proti Číně, ani proti USA. Jak název napovídá, obchodní válka je také válkou (s někdy dalekosáhlými následky). Už jen z tohoto důvodu je puntičkářství ohledně rozlišování mezi vojenskou a politickou neutralitou v podstatě prvním krokem k jejímu rozmělnění a oslabení.
Jestliže, jak napsal Clausewitz, „válka je pouze pokračováním politiky jinými prostředky“, pak je jasné, že neutralita končí, když se člověk postaví na stranu konfliktu, i když jen z hlediska argumentů. Jak by mohla země úspěšně vystupovat mezi dvěma (nebo více) antagonisty, pokud zaujala pozici jednoho z nich?
Švýcarsko muselo nedávno bolestně zažít, jak náhle zmizel jeho kapitál neutrality, když švýcarská ministryně obrany Viola Amherdová – která mezitím rezignovala – uspořádala „Ukrajinskou mírovou konferenci“ výhradně se státy, které Ukrajinu podporují – a bez Ruska. Trvalé poškození role Švýcarska v mezinárodních vztazích je značné.
V Rakousku je neutralita terčem domácího útoku, zejména ze strany ekonomicky liberální strany „NEOS“, ale také části konzervativní Rakouské lidové strany. Krůček po krůčku se posouvají hranice a krůček po krůčku se narušuje nedotknutelnost neutrality, například účastí v programu protivzdušné obrany „Sky Shield“, povolením pro transporty jednotek NATO přes rakouské území nebo první zahraniční cestou nové ministryně zahraničí Beate Meinl-Reisinger (NEOS) do Kyjeva, včetně dalekosáhlých příslibů podpory Zelenskému. Mohlo by to vypadat, jako by člověk chtěl neutralitu rozstřílet na kusy, aby se pak dala snáze zlikvidovat.
Neutralita je nesmírně cenným přínosem – zvláště v tak nestálých časech, kdy dnešní spojenec již může být zítřejším nepřítelem.
Je to jako s důvěrou: důvěru je třeba nejprve získat, získat. Přesně tak se musí pracovat na dosažení tohoto stavu důvěryhodné neutrality v průběhu desetiletí. Tato důvěryhodnost však může být zničena ve velmi krátké době.
Druhý aspekt této hodnoty neutrality spočívá v jejím nehmotná povaha: není to kus papíru nebo věta v Ústavě. Samozřejmě je dobře, že je tam zapsána, jinak by ji mnoho lidí s radostí odsunulo do zapomnění a v tichosti odhodilo na smetiště dějin.
Podstatou neutrality je však praxe a postoj, který ji tvoří. Hovoříme o neutralitě, která je žitá, a tudíž naplněná smyslem a významem. To se nestane přes noc. Jak jsem řekl, je to kontinuální praxe, dlouhodobý proces. Proto důraz v naší ústavě: „věčná neutralita“.
Přesně v tomto smyslu bychom měli popřát rakouské neutralitě velmi, velmi dlouhý život jako věčnou praxi prozíravé a odpovědné státní politiky.
MUDr. Ivan David