Pandemie covidu odhalila, jak snadno mohou demokratické společnosti pod vlivem kolektivního strachu opustit etické zásady a lidská práva a reagovat spíše na autoritářské podněty než na vědecké poznatky.
Lékařská profese nedokázala dodržovat své etické zásady a mnozí lékaři a lékařské organizace se podíleli na prosazování vládní politiky, která nerespektovala autonomii pacienta a vědeckou integritu.
Pro znovuzískání etiky a svobody musí lékařská profese a společnost mluvit pravdu moci a bránit zásady, jako je informovaný souhlas, autonomie pacienta a svobodný vědecký diskurz.
Následující text původně zveřejnil australský Spectator. Autory článku jsou Dr. Andrew McIntyre, který je australským konzultantem v oboru gastroenterologie, a Kara Thomasová, která je tajemnicí Australské společnosti lékařů.
Odhalení pandemie
Na pandemii kovidů se bude vzpomínat nejen jako na krizi veřejného zdraví [ne, to opravdu ne, pokud nemáme na mysli následky „vakcín“ proti covidu], ale také jako na hluboké morální selhání [rozhodně].
Odhalila děsivou snadnost, s jakou se demokratické společnosti mohou pod vlivem kouzla kolektivního strachu vzdát etických zásad, lidských práv a základní lékařské slušnosti. Reakce na covid nebyla ani tak triumfem vědy, jako spíše kapitulací před autoritářskými pudy, kterou neumožnili ani tak tyrani, jako spíše morální zbabělost profesionálů pověřených ochranou veřejného blaha – zejména lékařské elity.
Banalita spoluviny: Slabost vítězí nad rozumem
Pojem Hannah Arendtové „banalita zla“ nabízí mrazivý rámec pro pohled na reakci na pandemii. Nebyla to zjevná zlovůle, která poháněla uzavírky, mandáty a cenzuru, ale pasivní podřízení se úředníků, lékařů, právníků a politiků – obyčejných lidí na vedoucích pozicích, kteří nedokázali kriticky myslet, ptát se a jednat. Strach nahradil rozum – ať už strach z viru, strach z osobního pochybení nebo obojí – a lidská tendence ke stádnímu konformismu umlčela nesouhlas.
Z mimořádných pravomocí určených pro krátkodobé krize se staly normalizované nástroje kontroly. Přísné uzávěry, zákazy cestování a nařizování experimentálních vakcín byly zavedeny bez ohledu na práva lidí a vědeckou diskusi. Ti, kdo tato opatření zpochybňovali, byli očerňováni, cenzurováni nebo odborně likvidováni. Společnosti, které tvrdily, že si cení svobody a řádného procesu, místo toho podporovaly atmosféru strachu, potlačování a slepé poslušnosti – charakteristické znaky totalitarismu.
Zdravotnické instituce: Zrada etiky a zbabělost vedení
Snad nikde nebyl tento morální kolaps tak zřejmý jako v lékařské profesi. Lékaři a lékařské orgány, pověřené dodržováním posvátných zásad informovaného souhlasu, autonomie pacienta a vědecké integrity, z velké části selhali. Profesní organizace a specializovaná kolegia nejenže odmítly zpochybňovat vládní politiku, ale aktivně ji prosazovaly – vzdaly se kritického zkoumání a s ním i svých pacientů a veřejnosti.
Místo toho, aby tyto vrcholné orgány svolávaly vlastní panely nezávislých odborníků, kteří by přezkoumávali důkazy a řídili politiku – jak je k tomu vyzývala koalice Lékaři proti mandátům -, rozpadly se pod tlakem byrokracie a regulačních orgánů v oblasti veřejného zdraví. Jejich mlčení, nebo ještě hůře aktivní spoluúčast, je zbavila jakéhokoli zdání etického vedení. Lékaři, kteří se odvážili zpochybnit mandát k očkování, škodlivost výluk nebo cenzuru, byli očerňováni, bylo jim vyhrožováno a často byli profesně zničeni – což zajistilo, že pravda sama byla vytlačena do podzemí.
Byl to okamžik, který vyžadoval morální odvahu a vědecké a klinické zkoumání. Tváří v tvář kariérním rizikům a společenskému ostrakizmu však většina lékařského establishmentu – namísto toho, aby zkoumala vznikající vědecké důkazy, četla vládní zprávy, jako je „Zpráva o neklinickém hodnocení vakcíny BNT162b2 [mRNA] covid (COMIRNATYTM)“ TGA, různé AusPars TGA (např, ‚Australian Public Assessment Report for BNT162b2 (mRNA)‘ nebo ‚PF-07302048 (BNT162B2) obdržená do 28. února 2021‘) – se místo toho rozhodla bezvýhradně dodržovat vládní pokyny. Výsledkem nebylo jen profesionální selhání, ale i zrada důvěry veřejnosti, která se bude projevovat ještě řadu let.
Útok na lidská práva
Jak ukazuje zpráva Australské komise pro lidská práva „Collateral Damage„, reakce na pandemii pošlapala základní práva, která tvoří základ demokratické společnosti: svobodu pohybu, tělesnou autonomii, svobodu projevu a shromažďování.
Úřady zavedly plošná opatření bez ohledu na přiměřenost nebo individuální okolnosti, čímž narušily zásadu, že práva lze omezovat pouze v nezbytných a odůvodněných případech. Vyvážený diskurz nahradilo vyvolávání strachu a opatření dohledu se rozšířila pod záminkou „veřejného zdraví“. Zdá se, že precedent vytvořený během covidu zanechal demokratické společnosti na pokraji dystopické budoucnosti, kde je svoboda jednotlivce navždy podřízena byrokratickým nařízením.
Mattias Desmet, Iain McGilchrist a potřeba mluvit pravdu
Co vysvětluje toto masové morální selhání? Psycholog Mattias Desmet ve své práci o formování mas varuje, jak se společnosti sevřené strachem a izolací stávají zranitelnými vůči autoritářské kontrole, protože obyvatelstvo hledá falešnou jistotu v konformitě. Desmet tvrdí, že protilátkou proti plíživému totalitarismu je jednoduchý, ale obtížný akt mluvení pravdy – prolomení kolektivní hypnózy prostřednictvím odvážného nesouhlasu.
Podobně filozof Iain McGilchrist ve svém zkoumání rozděleného mozku a ztráty smyslu moderního života varuje před společností ovládanou úzkým, byrokratickým „levomozkovým“ myšlením, které znehodnocuje lidskou složitost a morální úsudek. Jeho nedávná výzva k pravdě zdůrazňuje, že znovuzískání svobody a důstojnosti vyžaduje probuzení svědomí a představivosti – ochotu vidět za mechanistickou, utilitární logiku, která je základem reakce na pandemii.
Desmet a McGilchrist společně nabízejí plán, jak se dostat z morální mlhy: odvážně mluvit pravdu, svobodně myslet a obnovit etiku zaměřenou na člověka tváří v tvář odlidšťující byrokracii.
Výzva lékařské profesi: Znovuobjevení morální odvahy
Má-li medicína získat zpět svou duši, musí lékaři povstat jako obránci lidskosti, nikoliv jako vykonavatelé státních nařízení. To vyžaduje:
- Nekompromisní závazek k informovanému souhlasu: Lékaři musí zajistit, aby pacienti byli plně informováni o rizicích a přínosech a měli možnost se sami rozhodnout – bez nátlaku. Dodržování vládních pokynů nenahradí osobní klinický úsudek a etické uvažování.
- Důrazná ochrana autonomie pacienta: Posvátný vztah mezi lékařem a pacientem musí být chráněn před politickými a byrokratickými zásahy. Lékaři slouží pacientům – ne státu.
- Odvaha zpochybňovat neetické postupy: Medicína vyžaduje morální odvahu. Lékaři musí vystupovat proti politikám, které poškozují pacienty nebo porušují jejich práva, a to i za cenu osobních ztrát.
- Obrana svobodné vědecké diskuse: Otevřená diskuse a nesouhlas jsou pro pokrok v medicíně nezbytné. Potlačování opačných názorů během pandemie je hlubokým nebezpečím pro vědu a veřejné zdraví.
- Individuální a soucitná péče: Lékaři se musí bránit dehumanizujícím, univerzálním politikám v oblasti veřejného zdraví. Medicína je umění individuální péče, nikoli tupý nástroj státu.
Závěr: Znovuzískání etiky a svobody
Pandemie odhalila šokující křehkost lékařské etiky a občanských svobod. Strach, konformita a zbabělost připravily půdu pro bezprecedentní překročení pravomocí vlády a zradu pacientů. Byla však také zásadním varovným signálem.
Nyní nastal čas, aby se lékařská profese – a celá společnost – postavila čelem ke svým selháním a znovu potvrdila svůj závazek k pravdě, etice a lidské důstojnosti. Cesta vpřed začíná odvahou mluvit pravdu tváří v tvář moci – znovu získat medicínu jako ušlechtilou profesi, která se věnuje nikoli rozmarům vlád, ale blahu jednotlivců.
Morální oblouk medicíny – a společnosti – se může ohnout zpět ke spravedlnosti. Lékaři musí znovu získat své místo jako skuteční léčitelé, kteří se řídí zásadami etické medicíny založené na důkazech, místo aby zůstali pouhými konzumenty farmaceuticky sponzorovaných, předpřipravených šidítek a vládních směrnic, které postrádají přísné ověření, jež profese vyžaduje. K tomu však může dojít pouze tehdy, budou-li ti, kterým byla svěřena péče o druhé, ochotni se postavit, promluvit a vzdorovat pomalému plíživému nástupu totalitní kontroly. Věda, jak slavně poznamenal Richard Feynman, „je víra v nevědomost odborníků“ – připomínka toho, že skutečná věda vzkvétá na základě zpochybňování, nikoli slepé poslušnosti.
AUTOR: Andrew McIntyre, Kara Thomasová, ZDROJ
** súvisiace články