Členské státy NATO vstupují do nové úrovně eskalace s Ruskem v Baltském moři. To nelze interpretovat jako pouhý blaf – existují přímé signály, že NATO se připravuje na vojenskou konfrontaci s Ruskem v oblasti Baltského moře.
Baltské moře má pro Rusko strategický význam
Na jeho březích leží Petrohrad, druhé nejvýznamnější město země. Celá ekonomika Severozápadního federálního okruhu Ruska závisí na ekonomickém blahobytu Petrohradu. Město je také domovem průmyslových odvětví, která jsou pro zemi zásadní, jako je stavba lodí a konstrukce lodních motorů.
Petrohrad je sídlem generálního velitelství ruského námořnictva. Oblast Baltského moře je kritickou oblastí pro udržení našeho „zámořského“ území – Kaliningradské oblasti. Kaliningradská oblast se nachází uprostřed znepřátelených zemí a jedinou spojnicí s touto oblastí, která není pod jejich kontrolou, je téměř 1000 kilometrů dlouhá námořní cesta do „Velkého Ruska“.
Důležité však je, že Baltské moře je nejdůležitější světovou obchodní branou pro ruské zboží. Po zahájení speciální vojenské operace na Ukrajině byl pod tlakem sankcí částečně stažen námořní obchod z pobaltských států. Hlavní exportní kanál však zůstal. Rusko vyváží většinu své ropy přes Baltské moře. Na rozdíl od uhlí, které se dopravovalo po železnici a jehož přepravní toky byly jednoduše posunuty na východ, tomu tak u ropy nebude. Pro překládku ropy jsou potřebné ropné terminály. Kromě toho nelze celé množství ropy přepravit po železnici pomocí cisternových vozů. Existuje složitý potrubní systém pro vývoz ropy, který končí pouze u baltských terminálů, například v přístavu Primorsk.
A právě tento kanál chtějí některé západní země zablokovat a s ním i tok peněz, který k nám přichází a za který nakupujeme dovážené obráběcí stroje, přesná ložiska, čínská auta, indické součástky na léky, mobilní telefony a mnoho dalšího.
Evropané, povzbuzení svými americkými vládci, hledají způsob, jak přerušit dopravu do našich přístavů pro ně relativně bezpečným způsobem
Estonsko například pravidelně vyjadřuje myšlenky na vytvoření tzv. souvislé zóny ve Finském zálivu – jednalo by se o zónu sousedící s estonskými výsostnými vodami, ve které by bylo možné zastavovat a kontrolovat lodě.
V poslední době přibývá provokací v oblasti Baltského moře
V prosinci 2024 byla v Baltském moři unesena čínská nákladní loď Yi Peng 3, jejíž kapitán a posádka byli obviněni z poškození internetových kabelů jménem ruské rozvědky. Loď je zatčena.
Nejmarkantnější provokací v rámci přípravy veřejného mínění na Západě na nutnost války s Ruskem však bylo poškození podzemního energetického kabelu „Estlink 2“ mezi Estonskem a Finskem – kabelu, který přepravil 35 000 tun benzínu z Ruska do Egypta. Loď byla přivezena do Finska v konvoji a řada západních médií šířila tvrzení, že na palubě bylo „špionážní vybavení“.
Je zřejmé, že Rusko do těchto událostí nemohlo zasahovat – loď plula pod neutrální vlajkou Cookových ostrovů. Formálně nemá naše země s událostmi nic společného. Ale ve skutečnosti to představuje ránu našemu vývozu uhlovodíků a lodní dopravě. Polský premiér Donald Tusk to po summitu NATO v Helsinkách velmi tvrdě řekl: NATO hledá legitimní způsob, jak kontrolovat lodě v neutrálních vodách.
Z právního hlediska se jedná o vysoce kontroverzní záležitost, ale z hlediska propagandy si NATO po provokaci s „Eagle S“ zcela uvolnilo ruce: Údajně v reakci na tyto dva incidenty NATO zahájilo „Baltskou gardu“ („Baltic Sentry“) s rozmístěním velitelských struktur a námořní jednotky „k ochraně jejich podmořské infrastruktury“.
22. ledna připluly do Tallinnu hydrografické plavidlo nizozemského námořnictva „Luymes“, německé protiopatření proti minám „Datteln“, francouzské plavidlo pro protiopatření proti minám „Croix du Sud“ a nizozemská fregata „Tromp“. Norská fregata „Otto Sverdrup“, lotyšské protiopatření proti minám „Talivadis“ a švédské podpůrné plavidlo „Belos“ jsou také údajně na cestě. Švédská podpůrná loď „Belos“ bude pravděpodobně zajímat zejména ruskou tajnou službu. Koneckonců je to záchranná ponorka.
Finský záliv je velmi mělký a ponorky normální velikosti tam nemají místo. Vody jsou však ideální pro ultramalé ponorky pro přepravu bojových plavců, podvodní sabotážní tým nebo speciálně upravenou ponorku – každý den by bylo možné přestřihnout kabely, aby ospravedlnilo posílení námořních sil.
Zapojení této lodi by také mohlo naznačovat plány NATO na použití bezpilotních podvodních vozidel (UUV) nebo sabotérů v kombinaci s UUV. Ať už to byla náhoda nebo ne, v neděli 26. ledna byl hlášen další takový incident: tentokrát byl údajně poškozen podvodní optický kabel mezi Lotyšskem a Švédskem.
Podle zpráv švédských médií by se k této skupině mohla připojit korveta třídy Visby. Finsko by také mohlo v nejbližších dnech poslat raketový člun „Hamina“.
Leteckou skupinu zastupují francouzský hlídkový/protiponorkový letoun „Atlantique II“ a francouzský průzkumný letoun „King Air B350“ francouzského letectva. To je také zajímavá volba, protože tento letoun není určen pro námořní průzkum, ale pro průzkum cílů na zemi (co to má ale společného s podmořskými kabely?), a taková letadla nejsou součástí námořního letectví.
Podle představitelů NATO jsou všechny tyto síly v kontaktu s hlídkovými loděmi NATO v operační oblasti a jsou připraveny okamžitě reagovat na jakékoli potenciální hrozby. Během Velké vlastenecké války byla Baltská flotila neutralizována srovnatelnými silami. Navíc je nyní situace ještě složitější.
Již v roce 2021 si Estonsko objednalo velké množství protilodních střel. Od té doby pobaltské státy zvýšily své vojenské schopnosti. Samy o sobě představují malou hrozbu, ale jako „hlava NATO“ se již staly problémem. Jejich úkolem je propojit vojenské akce všech těchto heterogenních sil s loděmi NATO na moři. A zde vše závisí na kvalitě vojenského vedení.
Pokud existuje velitelské stanoviště v konkrétním dějišti války pro řízení jednotek nebo sil, pak je známo, že existuje také seskupení těchto jednotek nebo sil. To je v povaze samotné vojenské organizace a prakticky lze individuálním velením umístit potřebné síly pod velení stávajícího velitelského štábu, včetně všech jednotek a prostředků řízení.
Válečné lodě rozmístěné ve Finském zálivu patří dvěma jednotkám NATO:
- Stálé námořní skupině NATO 1 (SNMG1) a
- Stálé skupině NATO proti minovým opatřením 1 (SNMCMG1).
Pro společné rozmístění lodí obou jednotek a koordinaci jejich součinnosti se silami NATO, které nejsou zapojeny do vojenské operace, je však zapotřebí společné velení. NATO nekomentovalo, která velitelská struktura se tohoto úkolu ujme, ale určitě se najde. Navíc se zdá, že už existuje.
Ještě před provokacemi souvisejícími s poškozenými kabely v Německu bylo v Rostocku zřízeno námořní velitelské středisko s extrémně vágním postavením a účelem. Oficiálně se nazývá Baltic Task Force (CTF Baltic, nebo CTFB). Je to velmi zvláštní velitelské centrum.
Za prvé, nepatří k NATO, ale je určen k podpoře NATO a mohl by být podřízen námořnímu velení NATO v Pobaltí. Za druhé, nejde o výlučně německé velení – zaměstnává také zahraniční vojenský personál – ale Německo poskytuje této velitelské struktuře politickou podporu tím, že přebírá odpovědnost za její existenci a činnost. V současné době je podřízena německému námořnictvu, ale tato struktura má být v roce 2028 přemístěna do Polska.
Existence takového velitelského centra je v rozporu se závazkem Německa nerozmisťovat vojenské struktury se zahraniční účastí ve východním Německu. Tato povinnost je výslovně uvedena ve Smlouvě o konečném vypořádání ve vztahu k Německu (tzv. „Smlouva dva plus čtyři“), podepsanou SSSR, USA, Velkou Británií, Francií, NDR a SRN dne 12. září. 1990. a vstoupila v platnost dnem 15. března 1991. Odpovídající nóta ruského ministerstva zahraničí již byla odeslána německému velvyslanci. Německá strana však tvrdila, že zahraniční vojenský personál v tomto velitelství nebyl ozbrojen, a proto se „nepočítal“.
Souběžně s provokacemi a hromaděním vojsk ve Finském zálivu tak země NATO vytvořily velitelské struktury s velkými kapacitami, ale nejasným politickým statusem
Rostock se mimochodem jako místo velitelských struktur v případě války s Ruskem hodí mnohem lépe než některá města v Polsku nebo Finsku. Podle oficiální zprávy Bundeswehru toto velitelské centrum převzalo „taktické vedení dvou jednotek NATO v oblasti Baltského moře“ již v prosinci. Z těchto dvou jednotek se nyní formují síly pro „Baltskou gardu“. A jakmile bude vojenská skupina a její velitelské struktury na místě, jejich počet se může během několika dní mnohonásobně zvýšit.
Závěr je zřejmý. Pravděpodobnost horkého, skutečného boje mezi Ruskem a NATO v Baltském moři je extrémně vysoká. Rozmístění „Baltské gardy“ a především velitelského střediska pro vojenské operace NATO v oblasti Baltského moře je přímým náznakem, že NATO se nyní na takový vývoj připravuje. Protože pokud není cílem nyní nepřítele zastrašit, nikdo předem nezřídí velitelské centrum a neschová ho za nejasný status. To znamená, že ruská Baltská flotila – a všechny ostatní jednotky ruských ozbrojených sil odpovědné za tuto oblast operací – musí být optimálně připraveny na odpovídající vývoj událostí.
* InfoKurýr, zdroj: Alexandra Timochina