Neustálé pokusy izraelského premiéra Benjamina Netanjahua marginalizovat, ne-li zcela vymazat palestinskou věc zcela selhaly.
Paradoxní slovní spojení „couvat vpřed“ je jedním z nejtrefnějších popisů, které ilustrují současný stav izraelských záležitostí.
Zdá se, že všechno, co Izrael v posledním roce či letech udělal, je pouhým pokusem popřít, odvrátit pozornost nebo uniknout hrozícím scénářům budoucnosti – všechny jsou pochmurné.
Poslední rok totiž opakovaně prokázal, že vojenská převaha Izraele již není schopna vyhrávat války ani rozhodovat o politických výsledcích.
Genocida v Gaze a rychlá krádež palestinské půdy na Západním břehu Jordánu navíc odhalily ošklivou tvář sionistického osadnického kolonialismu jako nikdy předtím. Jen ti, kteří jsou zcela indoktrinovaní nebo nevěnují pozornost, stále tvrdí, že Izrael představuje nějaké morální ideály nebo je „světlem národů“.
Také neustálé pokusy izraelského premiéra Benjamina Netanjahua marginalizovat, ne-li zcela vymazat palestinskou věc zcela selhaly. Utrpení, odpor a hrdost palestinského lidu učinily z jeho věci věc celosvětovou, a tentokrát nezvratně.
Navzdory tomu všemu však izraelští představitelé nadále táhnou svůj lid do nekonečných výprav za libovolnými cíli, slibují „úplné vítězství“ a podobně.
Při sledování výroků izraelských představitelů a mediálních rozhovorů v pravicovém izraelském tisku by člověk zůstal zmatený.
Zatímco se více než 55 000 izraelských vojáků v průběhu několika týdnů pokoušelo, ale neúspěšně, konečně pokořit severní Gazu, izraelští osadničtí vůdci se zabývají plány na dražby nemovitostí, které počítají s novými osadami a plážovými letovisky uvnitř zničeného pásma.
Izraelské noviny Haaretz 21. října informovaly, že Izrael chce uvnitř Gazy postavit několik bloků osad. Jak má ale Izrael tyto oblasti v průběhu měsíců a let chránit, když ještě před rokem nedokázal ochránit ani samotný jižní Izrael?
Na Západním břehu Jordánu, kde se ozbrojená vzpoura rozhořela, ale kvůli „bezpečnostní koordinaci“ mezi Izraelem a palestinskou samosprávou se zatím v masovém měřítku neuskutečnila, hovoří Netanjahuova pravicová vláda o úplné anexi.
„Rok 2025 bude s Boží pomocí rokem suverenity v Judeji a Samaří,“ prohlásil ministr financí Bezalel Smotrich s odkazem na okupovaný Západní břeh Jordánu. Ať už Izrael promění svou faktickou anexi Západního břehu Jordánu v anexi de iure, nebo ne, na právním statusu Západního břehu Jordánu podle mezinárodního práva, jakožto nelegálně okupovaného palestinského území, to změní jen málo. Totéž platí pro palestinské město Východní Jeruzalém, které bylo oficiálně anektováno izraelským Knesetem v roce 1980 na základě tzv. jeruzalémského zákona.
Málokdo v mezinárodním společenství je ochoten akceptovat izraelský plán na Západním břehu Jordánu, neboť – s výjimkou Washingtonu – stále odmítá uznat izraelskou svrchovanost nad Jeruzalémem. Ve skutečnosti je opak pravdou, jak 19. července rozhodl Mezinárodní soudní dvůr. Rozsudek, který byl podpořen mezinárodním konsensem, rozhodl, že „Stát Izrael je povinen co nejrychleji ukončit svou nezákonnou přítomnost na okupovaném palestinském území“. Organizace spojených národů 17. září plně přijala rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora.
Nehledě na to, že anexí Západního břehu by Izrael vystřelil na Palestinskou samosprávu ránu z milosti, čímž by se celý Západní břeh proměnil v nástupiště palestinského lidového odporu. Jak by mohl Izrael obstát na této nové válečné frontě, když se mu již nyní nedaří zajistit si jakákoli vítězství v Gaze a jižním Libanonu?
V nedávném článku izraelský historik Ilan Pappe psal o „fantazijním Izraeli“, politickém konstruktu trvajícím desítky let, který věří, že „Západ podporuje Izrael, protože se drží západního ‚hodnotového systému‘ založeného na demokracii a liberalismu“.
Tento fiktivní Izrael se hroutí již řadu let, dávno před současnou válkou v Gaze – i když genocidní válka tento proces urychlila. Zhroucení fantazijního Izraele „odhalilo trhliny ve společenské soudržnosti a v ochotě mnoha Izraelců věnovat tolik času a energie vojenské službě jako v minulosti,“ tvrdí Pappe.
Izrael je nyní pod kontrolou jiného druhu politiků, kteří jsou vyzbrojeni mohutnou a rostoucí nadstavbou stejně úzce zaměřené a extremistické intelektuální základny. Tato skupina se potýká s úplně jinými iluzemi, protože se stále přesvědčuje, že vítězí, i když tomu tak není; že může Palestincům a zbytku světa vnutit svou vůli, i když tomu tak není; že pokračování války jim umožní dokončit dílo, které podle jejich názoru mělo být již dávno dokončeno: úplné zničení palestinského lidu.
Jelikož je tento dav motivován extremistickou náboženskou ideologií, není schopen se řídit žádnou formou racionálního myšlení, a to ani tím, které vychází od uznávaných sionistických osobností uvnitř samotného Izraele.
„Tato válka postrádá jasný cíl a je zřejmé, že ji jednoznačně prohráváme,“ řekl 18. května v rozhovoru pro izraelský veřejnoprávní rozhlas bývalý zástupce šéfa Mossadu Ram Ben-Barak.
Nic z toho samozřejmě Netanjahuovi a jeho pravicovým ministrům nevadí. Nadále se odvolávají na stará náboženská dogmata a recyklují je, přičemž se vroucně modlí za zázraky. Přitom trvají na rekonstrukci nového „fantazijního Izraele“, který se ovšem, jak už to u fantazií bývá, zhroutí.
Dr. Ramzy Baroud je novinář, spisovatel a redaktor časopisu The Palestine Chronicle. Je autorem šesti knih. Jeho poslední kniha, kterou vydal společně s Ilanem Pappém, se jmenuje Naše vize osvobození: Angažovaní palestinští vůdci a intelektuálové promlouvají. Mezi jeho další knihy patří My Father was a Freedom Fighter a The Last Earth. Baroud je nerezidentním vedoucím výzkumným pracovníkem Centra pro islám a globální záležitosti (CIGA). Jeho internetové stránky jsou www.ramzybaroud.net.
AUTOR: Ramzy Baroud / Jonas E. Alexis, Preklad, Spracoval: CZ24.news, ZDROJ