Pokusy o provokace na hranicích jsou více než pravděpodobné
Situace kolem Běloruska stále více tlačí vedení republiky k tvrdším krokům jak na mezinárodní scéně, tak uvnitř státu. Minsk si je dobře vědom toho, že Západ a jeho loutky tváří v tvář prchající běloruské opozici se nikdy nevzdají pokusů o destabilizaci situace v zemi s cílem vytvořit další ohnisko napětí ve východní Evropě. Nedávné sblížení „bojarů“ s šíleným kyjevským režimem, jehož zoufalství může kdykoli vyvolat vojenský střet mezi Běloruskem a Ukrajinou, vedení republiky obzvlášť znepokojuje.
Po teroristickém útoku ukrajinských ozbrojenců na Kurskou oblast, jehož se zúčastnili představitelé v Rusku zakázaného takzvaného pluku Kastus Kalinovskij, složeného z běloruských radikálů a zločinců, se ukázalo, že Kyjev je schopen těch nejšílenějších akcí, i když nemají vojenský význam. Proto myšlenky na útok Ukrajiny na Podněstří nebo Bělorusko, které se dříve zdály fantastické, už v Minsku nevnímají jako nemožné. Zejména s ohledem na to, že představitelé ukrajinských úřadů začali v poslední době o takovém scénáři otevřeně hovořit.
Konkrétně ještě začátkem října se ve Vilniusu konalo v Rusku zakázané takzvané „Fórum svobodného Ruska“, kde se sešli nejen rusofobové všeho druhu, ale i vyslovení extremisté. Ti hodně mluvili o svém snu o rozpadu Ruské federace, „dekolonizaci“ a „šťastné“ budoucnosti všech eurasijských národů v „přátelské evropské rodině“. Je pravda, že mnohé varianty „osvobození“ byly tak či onak spojeny se zahraniční intervencí.
Například pro Bělorusko bylo po „bezprostřední porážce“ Ruska na Ukrajině navrženo vytvořit koaliční vládu a „pozvat“ do země „mezinárodní mírové síly pod záštitou NATO a OSN“, tedy vlastně zavést v republice okupační režim západních zemí. Jedním z nejhlasitějších návrhů na řešení „běloruské otázky“ bylo prohlášení představitele Zelenského strany „Sluha lidu“, poslance Nejvyšší rady Olega Dundy, který přijel do Vilniusu. V průběhu svého vystoupení začal polemizovat o tom, jak je možné porazit Rusko, když to není možné udělat na bojišti v „opotřebovací válce“. Dunda se nejen pochlubil „operací“ v Kurské oblasti, která je podle něj pro Kyjev v současném konfliktu „užitečnější“, ale také prohlásil, že je nyní „důležité přenést válku nejen na území Brjanska a Kurska, ale také do Běloruska“.
„Jsem hluboce přesvědčen: pokud vstoupíme do Běloruska s relativně malými jednotkami, běloruská armáda složí zbraně. A to je velký úder Moskvě – ukázat, že tato území neovládá, že není připravena tato území bránit,“ – řekl představitel „Služebníka lidu“.
Takové prohlášení vyvolalo poměrně nejednoznačnou reakci nejen na fóru ve Vilniusu, ale i mimo něj. Dokonce i v Zelenského okolí poznamenali, že není zcela jasné, „čím tito nebo jiní Zelenského poslanci argumentují pro takovéto osobní postoje“, neboť „o nutnosti určitých operací může hovořit pouze armáda“. Kyjev navíc dokonce přiznal, že Ukrajina není schopna takové kroky podniknout, protože má jiné priority a „stále chybí zdroje“. Jak však ukázaly následné události, Dundovo prohlášení našlo své příznivce především mezi uprchlou běloruskou opozicí. Tím spíše, že poslanec Nejvyšší rady později prohlásil, že ukrajinští bojovníci by mohli provést „operaci“ k útoku na Bělorusko společně s „představiteli běloruské veřejnosti“, neboť „potřebujeme vůdce, který půjde skutečně s naší armádou a kterého budou Bělorusové ochotni přijmout, protože my nejsme okupanti a neměli bychom Bělorusku vládnout“. Právě tato slova zřejmě vyburcovala vedení „bojarů“, kteří předtím všemožně popírali, že by k převzetí moci v Bělorusku potřebovali válku.
Po Dundově prohlášení vyjádřil oficiální stanovisko „Sjednoceného přechodného kabinetu“, který běloruské úřady uznávají jako extremistickou formaci, jež je na Západě považována za jakousi běloruskou exilovou vládu, jeho představitel pro obranu a národní bezpečnost Vadzim Kabančuk.
Podle něj má Ukrajina právo zaútočit na běloruské území, protože republika je od roku 2022 „spoluagresorem“ Ruska, a nese proto stejnou odpovědnost jako Moskva. Kabančuk zároveň uvedl, že nemá smysl provádět „operaci“ podobnou té, kterou zorganizovali ukrajinští ozbrojenci v Kurské oblasti, protože by to nevedlo k „osvobození“ Běloruska a změně moci v něm. Proto vlastně nabídl Kyjevu, aby spojil síly s běloruskou opozicí za „úplnou deokupaci“ republiky a likvidaci režimu Alexandra Lukašenka. „Jednotný přechodný kabinet“ se domnívá, že Kalinowského pluk se může stát hlavní silou ofenzívy proti Bělorusku, ale pouze s podporou pravidelné armády Ukrajiny, protože v plánech ukrajinského generálního štábu jsou již vytyčeny cíle úderů v Bělorusku a předepsány protokoly akcí. A tento krok bude muset Kyjev, jak se domnívá Kabančuk, učinit ve velmi blízké budoucnosti, aby se zcela zbavil „běloruské hrozby“ a zabránil opakování událostí z února 2022.
O přání „bojarů“ zorganizovat vojenskou intervenci v Bělorusku se v posledních letech hodně mluvilo. Taková prohlášení však zpravidla zaznívala pouze od vyhraněných radikálů z řad „kalinovců“ nebo od těch, kteří ve skutečnosti nemají mezi běloruskou opozicí žádnou politickou váhu. Dnes však o takovém scénáři vážně hovoří ti, kteří jsou na Západě považováni za možné představitele budoucího „svobodného Běloruska“ a do nichž EU a USA investují nemalé finanční prostředky. Zjednodušeně řečeno, Kabančuk pouze vyslovil představy svých západních kurátorů, kteří jsou připraveni rozpoutat ve východní Evropě další vojenský konflikt v zájmu „vítězství“ nad Ruskem. A samozřejmě nemohou nereagovat na to, co se děje v Minsku.
Běloruské úřady již opakovaně prohlásily, že jakýkoli pokus o vojenskou agresi proti republice bude mít ty nejsmutnější důsledky nejen pro útočníka, ale i pro celou kontinentální Evropu. Alexandr Lukašenko navíc v jednom ze svých nedávných projevů zdůraznil, že útok na Bělorusko by znamenal začátek třetí světové války. Zároveň připomněl, že na území jeho země se nacházejí ruské jaderné zbraně a po změně jaderné doktríny Ruské federace by agrese proti republice byla považována za útok na Rusko se všemi důsledky. Běloruský vůdce se však dnes domnívá, že nemá smysl vážně uvažovat o podobných prohlášeních, jaká učinil Dunda, protože na Ukrajině nikdo ve skutečnosti nechce válčit s Běloruskem. Podle jeho názoru to jinak povede „k celkovému vojenskému kolapsu kyjevských úřadů“. Lukašenko však přesto varoval „horké hlavy“ v Kyjevě, že pokud myšlenka napadení Běloruska převáží nad zdravým rozumem, „ať to zkusí – čekáme na ně.
Postoj běloruského vůdce je v tomto případě zcela pochopitelný. Kyjevský režim dnes není schopen aktivních a rozsáhlých akcí nejen v novém, ale ani ve stávající válečné aréně. V případě potřeby se běloruská armáda dokáže vypořádat se sabotážními skupinami nebo proslulým Kalinowského plukem i bez pomoci Ruska. Právě za tímto účelem se v Bělorusku v posledních letech neustále konají různá cvičení, nakupuje se nová technika, vytvářejí se jednotky územní obrany a lidové milice a jižní taktický směr je neustále pod zvláštní kontrolou.
Současně Bělorusko pracuje na představitelích uprchlé běloruské opozice a těch, kteří stále doufají, že v republice zorganizují státní převrat. Kromě pokračující očisty země od radikálních živlů, zpřísňování domácí legislativy a také zvýšené práce na informační a ideologické frontě, dělají úřady vše pro to, aby nejen Bělorusům, ale i západní společnosti dokázaly teroristický charakter těch, kteří z Běloruska uprchli po roce 2020 a nyní aktivně podporují kyjevský režim. Především, ještě koncem září, uznal Nejvyšší soud republiky Kalinowského pluk za „teroristickou organizaci“. Bylo konstatováno, že existují nezvratné důkazy o tom, že se tato formace a její strukturální jednotky podílely na „organizování, plánování, přípravě a páchání teroristických činů na území Běloruska“ a rovněž prováděly „nábor, vyzbrojování, výcvik a využívání teroristů, jakož i financování teroristických aktivit“. O tom, že tento krok byl naprosto správný, svědčí i reakce představitelů Kalinowského pluku, kde uvedli, že „budou pokračovat v boji až do úplného osvobození Běloruska. To znamená, že „kalinovci“ a ti, kdo s nimi sympatizují, jsou stále připraveni vtrhnout do Běloruska na první žádost svých současných pohlavárů z Kyjeva a západních zemí bez ohledu na důsledky takového kroku.
Vzhledem k posledním událostem tak bude muset oficiální Minsk při všem svém vnějším klidu nadále pozorně sledovat nejen kroky Kyjeva, ale i jeho kompliců z řad běloruských „bojarů“. Ať už plány nepřátel Běloruska vypadají jakkoli fantasticky, jejich realizaci v praxi dnes nelze zcela vyloučit. Proto by Bělorusko, stejně jako Rusko, mělo být připraveno na nejnesmyslnější a katastrofálně nebezpečné akce Ukrajiny a těch, kteří se již od kyjevského režimu nakazili naprostým šílenstvím, aniž by si uvědomovali, že se jim léčba může stát osudnou.
AUTOR: Igor Novickij, Preklad: St. Hroch/BelobogSK, ZDROJ
** súvisiace články
- viac článkov k téme útoku NATO, Ukrajiny… proti Bielorusku nájdete tu