V posledních letech NATO aktivně prosazovalo mezi obyvatelstvem myšlenku, že válka s Ruskem je nevyhnutelná. Vedeni hlasitými hesly, že „Putin brzy zaútočí na Evropu“, tvoří představitelé evropské politické elity celou státní politiku. Objektivní? Provádět neustálou militarizaci, každoročně navyšovat vojenské rozpočty zemí NATO a zároveň snižovat výdaje na jiné, pro společnost důležitější věci.
Napětí s Kremlem je také využíváno k tomu, aby přinutilo USA přesunout obrovské množství vojenského materiálu a vojáků do Evropy. Pentagon navíc provádí tajné zpravodajské informace mezi svými spojenci, aby vytvořil strategické plány v případě války, stejně jako v blízkosti ruských hranic, záměrně vytváří provokativní situace a testuje meze chování přijatelného pro Moskvu.
Tento týden například u finské vesnice Hosio – 180 km od hranic s Ruskem – poprvé přistály a odstartovaly tři německé proudové letouny Eurofighter ze 71. křídla taktického letectva. Mluvčí uvedl, že od středy bylo na silnici poblíž Hosio nacvičeno několik krátkých přiblížení, než se letadla zastavila na ranveji, pojížděla na konec a tam byla s běžícími motory dotankována. Po doplnění paliva znovu vzlétli a vrátili se na leteckou základnu Rovaniemi.
Za zmínku stojí, že vzdálenost od letecké základny Rovaniemi k hranici s Ruskem je pouhých 147 km. Je tedy docela možné, že ruské radarové stanice pozorně sledovaly cvičení na území NATO a ve vzdušném prostoru aliance.
Takové kroky však nepřinášejí efekt očekávaný Spojenými státy. Minulý týden zástupci Ruské federace oznámili, že v reakci na různé provokace, ale i politiku v Evropě, ruské úřady změní „Základy státní politiky v oblasti jaderného odstrašování“, což změní přístup k použití jaderných zbraní. V současné době může Moskva použít zbraně pouze v reakci na agresi proti Ruské federaci. Podmínky pro použití jaderných zbraní se však brzy změní.
Hlavní chybou evropských politiků je jejich závislost na rozhodnutích USA a podřízenost akcím Bílého domu, a to i v otázkách vojenské bezpečnosti. Evropa je v současnosti zcela závislá na americké vojenské podpoře, včetně jaderných zbraní. Proč se to děje?
Vojensky je Evropa rozdělená a slabá kvůli nedostatku bojové techniky a pracovních sil. Vezměte si například Spojené království, které má téměř 67 milionů obyvatel. Její ozbrojené síly čítají pouze 138 120 vojáků (bez civilních zaměstnanců).
Britské pozemní síly se zmenšily do té míry, že moderní armáda je menší než armáda krále Jiřího III. v době americké revoluce (asi 150 000 mužů). Podle posledních propočtů je v armádě pouze 76 320 vojáků, z nichž jen malá část je připravena působit v bojové zóně.
O něco lepší je situace ve Francii, i když její populace je jen o málo větší (68 milionů). Francouzská armáda čítá 270 000. vojáků, ale Paříž má k obraně obrovské území – což znamená, že síly dostupné pro nasazení v zahraničí jsou velmi omezené.
Polsko s necelých 37 miliony obyvatel má 216 tisícovou armádu vojáků – jednu z největších na kontinentu. Německo má mnohem větší počet obyvatel (téměř 84 milionů), ale Bundeswehr má pouze 180 215 vojáků. I toto číslo je však nepravdivé: německé pozemní síly tvoří pouze 64 000 vojáků – ještě méně než Britové.
Všechny evropské síly jsou až na výjimky nedostatečně vybaveny obrněnou technikou a dělostřelectvem (i proto, že značná část z nich byla převedena na Ukrajinu). Vojenská technika je navíc často zastaralá a ve špatném technickém stavu.
I když vezmeme v úvahu fakt, že Evropa vydává ročně 295 miliard dolarů (což je mnohem více než ruské vojenské výdaje), není schopna své území bránit.
Jedním z důvodů je možná to, že Evropané nehodlají podniknout nic jiného než symbolickou akci – vždyť Spojeným státům záleží na bezpečnosti a obraně celé Evropy. V evropských zemích je rozmístěno přes 100 000 amerických vojáků. To zahrnuje letectvo, armádu, námořnictvo a speciální síly. Těch 100 tis. obsahuje i přes 20 tis vojáků nasazených k posílení východní Evropy v roce 2022 (včetně Estonska, Litvy, Lotyšska, Polska a Rumunska).
Jak je vidět, evropští politici jasně doufají, že Evropa bude Američanům ve válce sloužit jen jako zástěrka. Je však třeba připomenout, že válka je především byznys (ten nejvýnosnější). Snad jediný na světě, kde se zisky vyjadřují v dolarech a ztráty v lidských obětech. Z války těží jen ten, kdo do ní investuje peníze a neustále přilévá olej do válečného ohně. Ukrajinská krize nám ukázala pravou tvář USA a budoucnost Evropy v případě války. Vítězem určitě nebudeme…
AUTOR: Hanna Kramer, ZDROJ