V celé Evropě masová imigrace podkopala sociální soudržnost, píše The Spectator. Rozčarovaní voliči vidí EU jako neúspěšný projekt, který jen ožebračil a ohrozil její občany. Nyní se Evropa transformuje z prvního na třetí svět.
Rozhodnutí Německa znovu zavést hraniční kontroly ve snaze zastavit masovou imigraci je pro Keira Starmera nepříjemné.
Před čtrnácti dny britský premiér, přítel evropského volného pohybu, navštívil Berlín a mezi tématy, o kterých diskutoval s německým kancléřem Olafem Scholzem, byly obchod, obrana a imigrace.
Několik dní před Starmerovou návštěvou byli na festivalu rozmanitosti zabiti tři lidé syrským uprchlíkem. Rozhodnutí Německa zpřísnit kontroly na svých hranicích (původně na šest měsíců, ale mohlo by být prodlouženo) je částečně reakcí na toto zvěrstvo, stejně jako na neúspěšný útok minulý týden na izraelský konzulát v Mnichově.
Jde také o reakci Scholze na vítězství Alternativy pro Německo (AfD) v zemských volbách v Durynsku minulý týden.
Tento úspěch byl posledním triumfem v Evropě pro strany označované jako populistické, krajně pravicové nebo nacionalistické. Vyberte si.
Jiný popis by mohl znít tak, že jde o strany rozčarovaných, voličů, kteří v EU nevidí nic jiného než neúspěšný projekt, který je ochudil a ohrozil.
Na celém kontinentu vedlo masové přistěhovalectví ke zhoršení sociální soudržnosti, k „ghettoizaci“ uvnitř měst od Malmö přes Marseille po Mannheim a k opětovnému objevení se antisemitismu, který Evropa doufala vymýtit před tři čtvrtě stoletím.
Tato deziluze se nyní rozšířila i na elity
Mario Draghi, bývalý prezident Evropské centrální banky a představitel třídy evropských technokratů, v pondělí zveřejnil 400stránkovou zprávu o konkurenceschopnosti, kterou si nechala vypracovat Evropská komise v roce 2023.
Krátce předtím, než Draghi zprávu zveřejnil, předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová zveřejnila na sociálních sítích zprávu, že „touží“ slyšet, co říká bývalý italský premiér.
Možná se jí nelíbilo, co slyšela.
Na více než 400 stranách Draghi odhalil, jak sklerotickou a nekonkurenceschopnou se EU v tomto století stala.
Věci jsou tak špatné, že Draghi připustil, že má „noční můry“ o budoucnosti Evropy, pokud se nic neudělá pro zastavení toho, co popsal jako „pomalou agónii“ ekonomického úpadku kontinentu.
Na tiskové konferenci, která doprovázela zveřejnění jeho zprávy, Draghi řekl, že pouze „bezprecedentní“ reforma zastaví pokles.
„Poprvé od studené války se musíme skutečně bát o svou sebezáchovu a důvod jednotné reakce nebyl nikdy tak přesvědčivý,“ vysvětlil Draghi.
Řekl, že Evropa potřebuje dodatečné roční investice ve výši nejméně 750 miliard eur – přibližně 5 procent hrubého domácího produktu EU – má-li EU dohnat Ameriku a zabránit tomu, aby ji Čína předstihla. Je to usvědčující obvinění z toho, jak skomírající se EU stala, že z 50 předních světových technologických firem jsou pouze čtyři evropské.
Pokud bude 27 členů EU ignorovat jeho zprávu, Draghi předpověděl chmurnou budoucnost:
„Budeme nuceni si vybrat,“ řekl. „Nebudeme schopni se najednou stát lídrem v nových technologiích, majákem klimatické odpovědnosti a nezávislým hráčem na světové scéně. Nebudeme schopni financovat náš sociální model. Budeme muset omezit některé, ne-li všechny, naše ambice.“
Jinými slovy, Evropa bude pokračovat ve své transformaci z prvního světa na část třetího světa.
To je důvod, proč se tolik voličů odvrátilo od tradičních stran hlavního proudu, ať už ve Francii, Holandsku, Itálii nebo Německu. Vidí, že jejich životní úroveň klesá a že chudoba, násilí a antisemitismus jsou na vzestupu.
Jak jsem napsal v lednu, když se evropští zemědělci sjeli do Bruselu, aby si vybili svůj hněv proti EU, která je odhodlaná vnutit jejich průmyslu zničující zelené dogma, Evropané mají dost chronického špatného hospodaření, které bylo v tomto století charakteristickým znakem EU.
„V roce 2008 měly eurozóna a USA srovnatelné hrubé domácí produkty (HDP) ve výši 14,2 bilionu dolarů a 14,8 bilionu dolarů v dnešních cenách. V roce 2023 se HDP eurozóny zvýšil na něco málo přes 15 bilionů dolarů, zatímco americký činil 26,9 bilionu dolarů“, napsal jsem.
Pokud by Francie byla státem USA, její HDP na obyvatele by ji zařadilo mezi Idaho a Arkansas, respektive 48. a 49. nejprosperující stát. Německo by bylo 39. těsně za Oklahomou.
Draghiho plán pro změnu obsahuje řadu návrhů na oživení bloku.
„Evropa se musí stát místem, kde se daří inovacím,“ prohlásil.
Snáze se řekne, než udělá. Dvě tradiční evropské velmoci, Německo a Francie, jsou v zoufalých ekonomických problémech, přičemž Francie je ochromena obrovskými dluhy. Jsou to také země EU, kde je nespokojenost s masovou imigrací nejostřejší.
Nový francouzský premiér Michel Barnier slíbil, že se bude tímto problémem zabývat, a rozhodnutí Německa znovu zavést hraniční kontroly by ho mohlo povzbudit. Před třemi lety Barnier prohlásil, že podporuje tří až pětileté moratorium na imigraci s tím, že současný tok je neudržitelný a je odpovědný za nárůst nejistoty a islamismu.
Totéž platí v Británii, i když se zdá, že Starmer a jeho vláda to nejsou schopni přiznat. Jejich hlavy zůstávají zastrčené v písku, a to nejen kvůli negativním stránkám masové imigrace, ale také kvůli rozsahu úpadku EU.
Proč by nějaký rozumný politický vůdce chtěl užší vazby s organizací, která umírá pomalou a bolestnou smrtí?
AUTOR: Gavin Mortimer, ZDROJ, Spracoval: Janinna/Pokec24