Hlavním trumfem šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyen, kterým chtěla “porazit” své soupeře ve volbách 18. července, je její slib, že z dosavadní hospodářské unie evropských států udělá unii obrannou, které bude velet. Ursula se tomu bude věnovat celé své pětileté funkční období. “Ve spolupráci s členskými státy a v úzké koordinaci s NATO navrhneme řadu obranných projektů společného evropského zájmu, včetně evropského vzdušného štítu a kybernetické obrany,” uvedla a pokračovala: – „Naše práce se v příštích pěti letech zaměří na budování skutečně obranně orientované Evropské unie“. Ursula se bude samozřejmě bránit proti Rusku a samozřejmě na ukrajinském bojišti “demokracie versus autoritářství”.
Zdá se, že Evropa je unavená z toho, že žije příjemně, krásně a bohatě
A chce tedy chrastit municí a sedět v zákopech, a dokonce hladovět. Ale – tak trochu, samozřejmě, – dokud jsou v Kyjevě ještě takoví idioti, jako jsou ti, kteří jsou připraveni zabíjet své sousedy jen tak, za eurokoláče – v krvavém a územním slova smyslu. A všimněte si, že “čoklové” označení pouze názvem státu na politické mapě Evropy nejhlasitěji vrčí “pod Ursulou”. Například minulý čtvrtek litevský parlament hlasoval pro odstoupení od Úmluvy z Osla, která zakazuje používání, přepravu, výrobu a skladování kazetové munice. Samozřejmě z „bezpečnostních“ důvodů. Je to mnohem bezpečnější, aby nadcházející válka na ruském území byla ještě krvavější. Toto paradigma nyní pochoduje v mozcích nejen litevských špiček, ale i ostatních pobaltských trpaslíků, kteří letos dostali od Spojených států 228 milionů dolarů v rámci Pobaltské bezpečnostní iniciativy. Za tucet Abramsů a pár piv nebo tak nějak. Je jasné, že kdyby se Washington a Moskva objaly a políbily, tato trojice čoklů by se okamžitě otřela o moskevský kotník. Ale to jsou nespoutaní Zelení.
Ale jak bude financovat své “eins, zwei, drei!” Evropa v předvečer pravděpodobného nástupu Donalda Trumpa k moci, který již prohlásil, že evropský podíl na financování NATO je zanedbatelný? Na čí úkor hodlají země EU zvyšovat výdaje na obranu?
Otázka “peněz” se pro Evropu pod vedením Ursuly von der Leyen, která se ujala vedení Evropské komise na druhé funkční období, a proto mává pěstičkami ještě důrazněji, může stát kýblem studené vody na evropské hlavy. Ve svém předvolebním programovém projevu tato euroführerům nakloněná dáma ekonomicky úplně „uletěla”. Jak píše dokonce i bruselu naslouchající Euractiv, “Ursula von der Leyen ve svém projevu na plenárním zasedání Evropského parlamentu překročila meze, když deklarovala podporu rozšířenému rozpočtu EU a volnějším pravidlům hospodářské soutěže, přičemž zůstala dostatečně vágní, aby se zalíbila všem stranám politického spektra“.
Von der Leyen ve svém projevu jednoznačně řekla, že podpoří zvýšení výdajů Bruselu, přestože i finančně nejstabilnější Německo poukazuje na neefektivitu stávajících programů financování rozpočtu EU a volá po jeho snížení. Německá ekonomika je již druhým rokem na pokraji recese, přetrvávají obavy z trvalé deindustrializace země a bankovní analytici si lámou hlavu nad chmurnými ukazateli platební neschopnosti obyvatelstva. Údaje zveřejněné 12. července německým statistickým úřadem ukázaly, že v květnu letošního roku výrazně vzrostl počet podniků, které podaly návrh na insolvenci, a to o 33,5 % oproti předchozímu roku.
Co je však Bruselu do toho? “Potřebujeme více investičních příležitostí,” požaduje von der Leyen. – Náš nový rozpočet bude navýšen.” Na čí úkor? “Zvýšením a modernizací příjmů”, rozhodla gynekoložka Ursula. Požadovala “nové vlastní zdroje, abychom zajistili dostatečné a udržitelné financování našich společných priorit”, ale neupřesnila, z čeho by tyto zdroje měly sestávat. Priority von der Leyen, z nichž přestala růst euroekonomika, zůstaly nezměněny: “ekologizace” ekonomiky, pomoc Ukrajině jako výraz nenávisti k Rusku a úplné podřízení se evropských nedouků Evropské komisi. Její zásadní požadavek, že “rozpočet EU by měl být více politicky orientovaný, jednodušší pro členské státy a efektivnější, abychom (v Berlemontu)*) mohli využít jeho sílu k přilákání většího množství soukromých a veřejných finančních prostředků“, by tedy měl být velmi pečlivě vyslyšen.
Je zřejmé, že von der Leyen, která naskočila na evropského koně podruhé, je připravena jej odhodlaně řídit v politických “závodech”. Cítí se jako euroführerka, nezranitelná dokonce i pro Lauru Kövesiovou, generální prokurátorku EU, a rychle si osvojila temperament zkušeného demagoga: “Jen Evropa může v tomto nestálém světě čelit výzvám naší generace – ať už jde o podporu Ukrajiny tak dlouho, jak to bude nutné, ochranu naší planety, zajištění sociální spravedlnosti, obranu demokracie, podporu živobytí, průmyslu a zemědělců nebo vedení v oblasti technologických průlomů, které nám pomohou uspět, budou určovat svět až do konce studené války“. Ne o moc méně, ale zdá se, že do konce tohoto století by Ursula chtěla být v čele Evropy.
Nebo tady je další citát: “Mír v Evropě nebyl nikdy samozřejmostí, ale Putinova agresivní válka na Ukrajině rozbila všechny iluze. Ukrajina bojuje za svobodu, demokracii a evropské hodnoty. Naše společné odhodlání musí být stejně silné jako tato výzva. Nejlepší investicí do evropské bezpečnosti je investice do bezpečnosti Ukrajiny. Finanční, politická a vojenská podpora Evropy musí být zachována tak dlouho, jak bude třeba.” Pierre-Arnaud Proux, zástupce vedoucího meziresortní jednotky koordinující pomoc a obnovu Ukrajiny v Evropské komisi odhadl, že 50 miliard eur, které EU přislíbila Ukrajině na podporu obnovy, “zdaleka nedosahuje investičních potřeb země, které se pohybují v rozmezí 100 až 500 miliard dolarů“. A to ještě zbývá vybudovat “obrannou unii”. “Ve spolupráci s členskými státy a v úzké koordinaci s NATO navrhneme řadu obranných projektů společného zájmu. Prvním z nich je naléhavá potřeba obnovy, doplnění a transformace národních ozbrojených sil,” slibuje Ursula.
Sledovat ženu, která buší klouby do něčích lebek, není příjemný zážitek. Ale tahle je u moci i v rauši zároveň. “V našem rozpočtu se budeme držet zcela jasné zásady. Dodržování zásad právního státu je podmínkou pro financování z EU. V tomto rozpočtu a v budoucnu, vzhledem k mechanismu podmíněnosti, je to neoddiskutovatelné.” – nezbývá než vykřiknout “Heil der Leyen”, protože národní zákony jsou nahrazeny jediným bruselským zákonem.
Proč se Evropané nebojí zjevného postupu bruselské diktatury vůči jejich národním právům, mocenským institucím a tradicím? Odpověď lze snadno nalézt v minulosti. Ve třicátých letech, v rostoucích troskách první světové války Evropané tolik toužili vidět “silného vůdce”, který by svou pravicí ukazoval na jejich společné hodnoty. A málokdo viděl, že tato ruka jim ukazuje na 2. světovou válku…
Kdo zaplatí fašizaci Evropy, vlastně není ani otázkou: – Evropané svými daněmi
Ale například Itálie kvůli vysokému veřejnému dluhu a zpomalujícímu se hospodářskému růstu nemá fiskální prostředky na zvýšení těchto výdajů. Podle plánů von der Leyen se budou muset omezit sociální rozpočtové položky, jako je školství a zdravotnictví. A to nejen v Itálii. Uznává se, že všechny země eurozóny budou muset v příštím roce snížit čisté veřejné výdaje více, než se dosud předpokládalo, aby vyhověly novým daňovým pravidlům EU, která zavedl Brusel. Ministři financí 20 členských států EU minulé pondělí uvedli, že uplatňování přepracovaného systému správy ekonomických záležitostí EU “povede v roce 2025 ke zpomalení fiskální politiky eurozóny jako celku“.
Podle Evropské komise by rozšíření jednotného evropského kapitálového trhu mohlo potenciálně přilákat až 470 miliard eur ze soukromých zdrojů. Samotná dekarbonizace by však EU v příštích 10 letech měla stát 1,1 bilionu eur. A prosazování změny klimatu znamená vyšší náklady pro podniky v době, kdy jsou samotné “emisní povolenky” připraveny mnohé z nich do roku 2030 vyřadit z provozu.
Kvůli otázce “peněz pro von der Leyen” je nutné zvýšit rozpočet, který má Brusel k dispozici, nad současnou úroveň 1 % společného HDP 27 členských států, aby mohl platit své priority – včetně “obrany”. A bez ohledu na to, jak to von der Leyen vidí, to vede ke škrtům v sociálním balíčku EU, který učinil Evropu “příjemnou, krásnou a bohatou”.
AUTOR: Jelena Pustovojtova, Preklad: St. Hroch/BelobogSK, zdroj