Dá se říci, že třetí světová válka již začala. Konečné důsledky se teprve uvidí. Pokud jde o Srbsko, evropská cesta je ztrátová. Budoucnost Srbska spočívá v dalším sbližování a integraci s Ruskem, Čínou a zeměmi BRICS.
Dr. Stevan Gajić si v posledních letech vydobyl status jednoho z nejdůvěryhodnějších odborníků na geopolitické otázky, zejména na neustálé třenice mezi Východem a Západem, se zvláštním zřetelem na postavení a stav Ruské federace. Je také jedním z vůdců generace mladých a uvědomělých intelektuálů, kteří před ideologií a předžvýkanými ideologickými matricemi mají jako vůdčí hvězdu myšlenku absolutní demokracie a svobody, ale také myšlenku úspěchu svého národa.
Jestliže správná a užitečná politika, jak řekl zesnulý akademik Milorad Ekmečić, nemůže být ta, která je vnucována shora, z vůle cizinců a elit, ale výhradně ta, která přichází zdola, jako výraz vůle lidu a přání lidu, pak Stevan Gajić je absolutně v souladu s takovým předpokladem o politice.
Partnerem v rozhovoru vydání “Pečat” byl Dr. Stevan Gajić, politolog, vědecký pracovník Institutu evropských studií a hostující profesor na katedře komparativní politologie Moskevské státní univerzity mezinárodních vztahů MGIMO.
Narodil se v Bělehradě v roce 1984. V roce 2008 vystudoval Fakultu politických věd Bělehradské univerzity, kde o osm let později získal doktorát. Je autorem knih „Od otroka k občanovi“ (2020) a „Jsme z budoucnosti – srbský pohled na ruský prostor od Euromajdanu po SVO“, vydaných v Moskvě v roce 2023.
V rozhovoru s Gajićem jsme se dotkli mnoha témat, mimo jiné jsme mluvili o Evropě, Srbsku, našem regionu, Rusku, Ukrajině a Americe, vše v kontextu totálního zúčtování mezi Východem a Západem. Celkový dojem z rozhovoru: nad světovým mírem se vztyčila chmurná mračna a v tuto chvíli jsou bouře mnohem reálnější než rychlé zlepšení počasí.
Pečat: Válka na Ukrajině trvá už více než dva roky. Blíží se konec a jde o ruské vítězství?
Pro Rusko již tato válka není konfrontací s Ukrajinou a ukrajinskou armádou. Částečně to tak může být, protože to má také charakter občanské války. Na Ukrajinu je ale třeba pohlížet jako na západní ruské území, které je dnes bojištěm, kde se, jak říkají Američané, odehrává válečné divadlo, v tomto případě mezi Západem a Ruskem, respektive mezi Západem a velkou částí zbytku světa, který bojuje za ukončení západní hegemonie.
Proto je v tuto chvíli velmi těžká otázka: jak dlouho válka potrvá, nebo zda se blíží její konec. Částečně záleží na Rusku, ale především na Západě a jeho touze po další eskalaci. V této souvislosti bych rád upozornil na jednu chybu Ruska. Moskva zatím na četné provokace reagovala docela mírně a pravděpodobně doufala, že jednou, především ve Washingtonu, zvítězí zdravý rozum v domnění, že racionálních politiků je tam stále dost. Očividně tomu tak není. Místo rozumu tam máme politické hazardéry – pokerové hráče, kteří jen navyšují sázky a myslí si, jak nedávno řekl Jeffrey Sachs v rozhovoru s Tuckerem Carlsonem, že kýženého cíle dosáhnou blafováním.
— Amerika nedávno schválila zákon o novém balíčku pomoci Ukrajině, jehož hodnota přesahuje 60 miliard dolarů. Podle Vašeho názoru – očekávané nebo ne?
Americká pomoc je pouze příznakem toho, co jsem již řekl. Západ chce válku prodloužit, ale zřejmě také hodlá rozšířit divadlo do širšího evropského prostoru. Právě z tohoto důvodu byla Kyjevu poskytnuta tato poslední vojenská pomoc. Spolu s ní bohužel stále více roste nebezpečí přímého konfliktu mezi Ruskem a NATO, který Západ vytrvale vyvolává, a který nabývá stále zjevnějších rysů.
— Často lze slyšet předpovědi, že situace na Ukrajině spolu se stále napjatějším Blízkým východem a Tchaj-wanem jako potenciálním bodem vzplanutí, mohou společně způsobit třetí světovou válku a možná i jaderný konflikt. Jak daleko jsme, nebo jak blízko jsme takovému scénáři?
První světovou válku tak až do konce nikdo nenazval. Druhá světová válka naopak dostala své pojmenování, až když byla v plném proudu. Stejně tak je tato válka již dlouho třetí světovou z hlediska důsledků, jak politických, tak ekonomických. Uvidíme, jestli bude v destrukci srovnatelná s těmi předchozími, ale jak se věci nyní mají, vše směřuje k další eskalaci.
Opakuji: Rusko v naději, že na Západě zvítězí rozum, opakovaně tolerovalo podněcování k další eskalaci a teprve s odstupem času na tyto kroky reagovalo. Nyní Západ vytrvale provokuje a zvyšuje sázky. Vidíme, že v Rusku byly zasaženy prvky systému včasného varování, je jasné, že probíhá sondování a to je důkaz, že jsme v extrémně složité situaci, potenciálně mnohem závažnější než kubánská raketová krize v roce 1962. Ta krize neeskalovala, doufám, že ani tato nebude, ale obávám se, že jsme nikdy nebyli blíže jaderné srážce.
— Jste výjimečným znalcem situace v Rusku. Jaká je obecná situace v ruské společnosti – a jak komentujete fenomén ruské ekonomiky, která místo pádu, jak předpovídá Západ, zaznamenává růst a pokrok?
Je těžké komentovat obecnou situaci v ruské společnosti vzhledem k tomu, že je dynamická. Od 24. února 2022 doteď jsem byl v Rusku šestkrát a viděl jsem, že se atmosféra mění podle míry šoku ve společnosti a dění na frontě. Nejnižší morálka byla jistě po pádu části fronty kolem Charkova na podzim roku 2022, který se časově shodoval s omezenou mobilizací.
Rusko však dlouhodobě žije v prostředí, kde je v pozadí válka, ale obyvatelstvo nepropadá žádné panice. Naopak.
Co se týče zásobování, Moskva a další města Ruska jsou nejen zásobována, jako by žádná válka neprobíhala, ale dalo by se snad mluvit o jednom z nejvíce prosperujícím období rozvoje země. Ruská města jsou plná nových luxusních čínských aut a je stále viditelnější zrod obrovské společné eurasijské ekonomiky a ekonomiky BRICS.
Nejenže se ruská ekonomika nezhroutila, ale učinila rozhodující a nezbytný obrat směrem k trhům, kde je Rusko vítáno. Paradoxně, nebo ne, byly to západní sankce a eskalace války, co oživilo ruský průmysl a ekonomiku. Dnešní rozmach ruské ekonomiky by se dal označit za nejpůsobivější v historii Ruska, pouze rozmachy v době Ivana IV. Vasiljeviče, Petra Velikého a Kateřiny Veliké, Stalina nebo krátkodobý dynamický vzestup za vlády premiéra Petra Stolypina na počátku 20. století jsou srovnatelné.
— Vladimir Putin nedávno znovu vyhrál prezidentské volby, a to zatím nejpřesvědčivějším způsobem. Vzhledem k tomu, že je u moci dvě a půl desetiletí, jak vidíte jeho éru, osobnost a politiku jako celek? Jaký význam má Putin pro Rusko, ale i pro celý svět?
Osobnost Putina bude posuzována pouze podle jeho úspěchu v této válce. Putin dostal historickou roli vést vlast v další existenciálně-vlastenecké válce a Rusko po něm požaduje, aby byl vítězem. Výsledek této války bude jediným měřítkem jeho historické role.
— Putin nedávno prohlásil, budu parafrázovat, že „je si jistý, že jednoho dne, bez ohledu na všechno, budou Rusové a Ukrajinci znovu bratři“. Ptám se vás jako vynikajícího znalce situace v Rusku a ruského lidu obecně: je toto tvrzení reálné, nebo patří do domény utopie, ba populismu – ke kterému Putin neinklinuje?
Na nedávno konaném fóru „Jaký druh vítězství potřebujeme“ řekl bývalý ministr školství a vědy Ukrajiny Dmitrij Tabančik, že záleží pouze na ruském vedení a věří, že je nutná důkladná deukrajinizace a re-Rusifikace ruských zemí, které byly desítky let okupované.
V tomto ohledu je třeba říci: Ukrajinci a Rusové nejsou bratři, ale Ukrajinci jsou Rusové, tedy Malorusové. Po desetiletích národního inženýrství jim byla vnucena falešná identita. Jedinou funkcí této falešné identity je bojovat jako zombie proti původní identitě kvůli cizímu kolonizátorovi, který je toho tvůrcem.
Dnešní Ukrajina jako Anti-Rusko je naprogramována k boji proti vlastní původní identitě až k sebezničení. Cizí kolonizátoři se o lidi nezajímají, leda jako o potravu pro děla.
Stejně tak Západ v osobě Christiana Amanpoura, Richarda Holbrooka, Bon Vauxe, Madeleine Albrightové, Williama Walkera nebo později Angeliny Jolie, opatroval jako nezletilé děti ty národy, které bojovaly se Srby během jugoslávské občanské války. Totéž dnes dělají s Ukrajinci. Jedni včera a druzí dnes jsou pro Západ pouze nástrojem, spotřebním materiálem. To je něco, čemu my Srbové čelíme téměř dvě století.
Vzor pro derusifikaci, stejně jako pro deserbizaci, tedy model národního inženýrství a vytváření nových národů na úkor dvou historických národů, vymyslelo a jako první realizovalo Rakousko-Uhersko a dnes vidíme důsledky. Následně se tohoto vzoru držely všechny západní mocnosti.
Dá se říci, že základy položil Vatikán, ale kvalitativní rozdíl udělali Habsburkové. Uvidíme, co bude s celým světem, ale v příštích desetiletích očekávám, že militantní politický ukrajinismus v národním smyslu bude existovat pouze v diaspoře. Západní zpravodajské služby budou tyto lidi verbovat, budou zdrojem pro sabotáže v Rusku, kdekoli to bude možné v zemi i v zahraničí, podobně jako ustašovská emigrace sabotovala Jugoslávii.
Pokud Rusko správně přistoupí k tomuto ideologickému problému, bude ukrajinství odsouzeno k historickému zmizení na území samotné Ukrajiny, jako součásti ruského území.
— Jaká jsou vaše očekávání od BRICS v blízké i vzdálené budoucnosti?
BRICS je vlastně aliance světové většiny, kterou spojuje především společná touha ukončit západní hegemonii v každé sféře. BRICS dává Západu vědět, že jeho hegemonie skončila a že v budoucnu je soužití možné pouze v multipolárním světě. BRICS není spojena ideologií ani společným náboženstvím. Země BRICS spojuje společný zájem a společná touha po osvobození od západního imperialismu, který se dotýká každé země na planetě a stal se nepřítelem člověka a lidstva. Západní hegemonie je nepřítelem vlastního obyvatelstva.
— Čekají nás na konci roku volby ve Spojených státech, osudové nebo ne?
Pokud jde o volby v USA, velkou otázkou je, co se stane. 30. května byl Donald Trump odsouzen porotou newyorského soudu, ale podle všeho bude republikánským kandidátem v prezidentských volbách.
Je docela zajímavé, že nedávno se v Americe objevil film “Občanská válka”. Ten film sice představuje podvracení ideologických postojů, jakousi sabotáž demokratů, ale už samotný fakt, že byl natočen, napovídá, že USA jsou už dlouho v psychóze občanské války.
V současné době je v zájmu lidstva, aby se Amerika zabavila svým utrpením, aby byla méně schopná promítat své vlastní násilí na zbytek světa. Impérium je v agónii, ale právě proto je nyní nejnebezpečnější. Proto mluvíme o potenciálním dystopickém scénáři světové jaderné války.
Joseph Biden, Demokratická strana samozřejmě, garantují kontinuitu současné politiky. Jak moc by Trumpovo vítězství mohlo věci změnit – těžko říct, protože jako prezident Spojených států se může stát rukojmím současné situace, takže ani s Trumpem v Bílém domě nebude moc důvodů k optimismu.
— Je zajímavé, že Trump a Biden, a dříve Trump a Hillary Clintonová, se vzájemně neshodli ve všech otázkách kromě podpory Izraele, která se z pohledu Ameriky zdá být bezpodmínečná. Jak si to vykládáte, zvláště v kontextu konfliktu v pásmu Gazy a nové eskalace izraelsko-íránských vztahů? Někteří si myslí, že Amerika využívá Izrael v souladu se svými imperiálními tendencemi, ale jsou i tací, kteří si situaci vykládají opačně: že Tel Aviv využívá americkou moc k řešení svých regionálních sporů… Existuje výraz „klientský stát”. Kdo je čí klient v celém tomto příběhu?
Myslím si, že Spojené státy jsou na jedné straně rukojmím Izraele, ale na druhé straně je Izrael jejich bičem na Blízkém východě. Bičem, kterým bičují a ukázňují celý region.
Benjamin Netanjahu je však velkým problémem Ameriky. Jak řekl John Mearsheimer na nedávné přednášce v Austrálii: Izrael nemá v Gaze mnoho možností, může být buď silou, která bude pokračovat v apartheidu, nebo bude provádět etnické čistky. Aby mohli provádět etnické čistky, zintenzivňují genocidní metody, říká Mearsheimer. Bez ohledu na počet zabitých Palestinců však Izraelci Hamás nezničili, ani nedonutili obyvatelstvo hromadně opustit pásmo Gazy. Mearsheimer věří, že z dlouhodobého hlediska by Írán mohl být největším vítězem a Izrael a USA největšími poraženými této války.
Netanjahu si jistě přeje další eskalaci a zapojení USA do velké regionální války. Motivem k tomu je kromě teologické složky do značné míry skutečnost, že jeho moc, ba i svoboda závisí na délce trvání války. Měli bychom také vzít v úvahu hluboké ideologické rozdíly v izraelské společnosti a nepohodlí způsobené tamní válkou. V souladu s těmito záměry není vyloučeno, že se Izrael pokusí zatáhnout USA do velké války útokem nejen na Libanon, ale i na širší region.
— Vrátil bych se k válce na Ukrajině, ale v kontextu Evropské unie. Už je všem jasné, že EU bude, nebo už je, po Ukrajině největším poraženým v té válce?
O tom není pochyb. Evropská unie je nejen největším poraženým této války, ale velkou otázkou je, zda ji přežije. Myslím, že asi nepřežije. EU v podstatě neexistuje od roku 2016 po odchodu Velké Británie. Od té doby se dá mluvit výhradně o okleštěné EU, stejně jako se na Západě říkalo Jugoslávii po odtržení Slovinska. Poslední velké rozšíření EU bylo její „labutí písní“. Nemůžeme mluvit o Evropské unii v kontextu budoucnosti, je to rozhodně ukončený příběh. I když tuto válku přežije, proměněna bude k nepoznání.
— Pro nás je určitě nejdůležitější postavení Srbska. Jak těžké a nejisté je v tuto chvíli? Domnívám se, že je zbytečné začínat otázkou – tak to je.
Srbsko má mnoho problémů a výzev. Je nutné přehodnotit celou politiku minulých let související s životně důležitými národními zájmy, zejména ohledně Kosova a Metohije. Myslím, že tam se děly největší chyby. Je to velká rána i pro Republiku srbskou, i když je třeba říci, že celá otázka Srbska už není něčím, co může ovládat pouze naše vláda a hegemon v podobě Spojených států. Naše vláda je pod největším vlivem Washingtonu, ale i dalších západních aktérů jako Izrael, Británie a Francie, kteří ovlivňují situaci na Balkáně.
Zároveň tu máme situaci, pro nás jistě příznivou, že je zde stále více přítomna Čína a Rusko, jejichž zájmy se shodují se zájmy naší země a srbského národa.
Je tu také nesmírně důležitá osa 4B – Bělehrad-Budapešť-Banja Luka-Bratislava, které říkám Nová malá dohoda.
Politicky je Republika srbská nejstatečnějším srbským státem.
Myslím si, že na Balkáně velmi brzy nastanou nové politické, a možná nejen politické turbulence. Vůbec nevylučuji, že se Západ opět pokusí vojensky obsadit všechny srbské státy, ale to se nestane bez války, do které by se tentokrát zcela jistě zapojily Rusko a Čína. Západ by už dávno vyvolal vážnější vojenskou eskalaci na Balkáně, nebýt ostatních aktérů, kteří by se automaticky přidali.
Srbsko musí chránit své zájmy a to v tuto chvíli znamená radikální obrat v politice Kosova. Konkrétně by Srbsko mělo nejprve pozastavit Bruselskou dohodu a prohlásit ji za neplatnou. Stále častěji zaznívají předpovědi, že Západ připravuje nový exodus Srbů. Srbsko nesmí být v situaci, kdy je spoluviníkem, ale musí chránit svou územní celistvost a své obyvatele. Pokud Srbsko aspiruje na suverénní stát, musí být připraveno na všechny možnosti. V souladu s tím potřebujeme mnohem větší a rozsáhlejší výcvik armády spolu s okamžitým obnovením pravidelné vojenské služby.
— Ve srovnání s Asií a Afrikou, dokonce i s oběma Amerikami, je Evropa v podstatě malým kontinentem s průměrně velmi starým obyvatelstvem, bez zvláštních přírodních zdrojů; navíc ztratila svou dominanci v oblasti ekonomiky, vědy a technologických inovací. Je nějaká asociace pro Evropu nezbytná a nutná? A je načase tento druh EU rozebrat a vytvořit nějakou novou politicko-ekonomickou organizaci, která by respektovala suverénní státy a národy, čili nastal čas pro „Evropu národů“ prosazovanou Marine Le Penovou? Samozřejmě, do jaké míry je tato myšlenka vůbec možná a reálná – a bylo by to pro Srbsko dlouhodobě lepším řešením než přímá integrace do BRICS, pokud vezmeme v úvahu, že taková Evropa by měla velmi pravděpodobně mnohem pozitivnější vztah k BRICS než současná EU?
Evropská cesta je lež. Nyní vidíme kampaň, kterou u nás vede EU s názvem „Evropa je náš dům“. Mohu jen říci: do útulného domu mají daleko. Budoucnost EU dnes vypadá velmi temně a zdá se, že totéž platí pro budoucnost Evropy. Nemyslím si, že by tady Marine Le Penová mohla něco změnit. Výsledky voleb do Evropského parlamentu jistě vyvolávají v členských zemích EU politický otřes, o čemž svědčí i první rezignace po vyhlášení výsledků voleb.
I kdyby Le Penová získala moc ve Francii, nic zásadního se nezmění, protože její strana je dlouhodobě na cestě „melonizace“, o čemž svědčí i jejich konflikt s německou AfD. To platí i pro francouzskou stranu Národní shromáždění a pro téměř všechny další tzv. strany suverénní síly.
“Melonizace” je proces transformace evropských “suverénů” podle obrazu Giorgie Meloniové, která vstoupila do tábora NATO a navštívila Kyjev v rámci válečného úsilí NATO proti Rusku. Od těchto „příznivců suverenity“ nic neočekávám, s výjimkou Viktora Orbána a Roberta Fica, protože EU je politické křídlo NATO.
Za současného stavu můžeme očekávat fašizaci Evropy výhradně za účelem války proti Rusku.
My, jak řekl čínský prezident Si Ťin-pching, máme společnou budoucnost s Čínou, což znamená společnou budoucnost Srbska s Ruskem a zeměmi Velké Eurasie a BRICS. To vylučuje společnou budoucnost s umírající Evropskou unií. Myslím, že je to dar od Boha, protože Evropu čekají hrozné časy.
AUTOR: Nikola Trifić, Spracoval: Janinna/Pokec24, zdroj