Když přemýšlím o umělé inteligenci, na mysl mi přichází citát amerického podnikatelského gurua Marka Cubana: „Trvá 20 let, než se člověk stane přes noc úspěšným.“
V případě umělé inteligence se spletl trojnásobně.
Od té doby, co Alan Turing sepsal knihu Výpočetní technika a inteligence (Computing Machinery and Intelligence), uplynulo 74 let a od vzniku tohoto termínu 68 let, ale nyní o umělé inteligenci mluví všichni včetně novinářů.
Proč?
Kvůli strachu. Z abstraktního pohledu se člověk vždy obával vědeckých inovací. Z praktického hlediska, kdo ví, kdo kvůli nim přijde o práci?
Traktát Mary Shelleyové Frankenstein aneb moderní Prométheus pronikl do populární kultury jako příběh varující před technooptimismem, a přitom se vrací k mnohem dávnějším kořenům.
Prométheus byl potrestán řeckými bohy za to, že dal člověku nejstarší z vyspělých technologií – oheň.
Lidstvo bylo potrestáno stejnými bohy, kteří poslali Pandoru na zemi, kde omylem vypustila ze své skříňky všechny strasti světa.
Pandora má ozvěny v HALovi, robotovi, který se ujme vražedného řízení ve filmu 2001: Vesmírná odysea. Nebo ve Skynetu, genocidní robotické síti ve filmech o Terminátorovi.
Významná skupina lidí je od počátku technofobní
Obává se, že by umělá inteligence mohla získat i umělé vědomí nebo že by umělou inteligenci mohla některá jiná skupina rozvrátit a vytvořit tak hrozbu, která zničí svět.
Když pomineme tyto obavy, proč by umělá inteligence měla ohrožovat mou práci?
Umělá inteligence se snaží zvýšit produktivitu tím, že přebírá práci, kterou v současnosti vykonávají lidé. Většina technologických vylepšení toho dosahuje, i když to člověk nemusí vidět předem.
Elektrický tkalcovský stav zničil práci tisícům tkalců, a ti to mohli tušit. Podobně stolní počítač a nyní notebook zničily nejprve tisíce sekretářských a poté úřednických, dokonce i odborných pozic.
Bylo to špatně?
Možná nemáme stejná zaměstnání jako před sto lety, ale v mnoha případech máme jiná.
Co je to umělá inteligence?
Asi nejlépe si ji představíme jako automatizované vytěžování dat. Tedy místo člověka, který v souboru dat hledá vzorce, to místo něj dělá počítačový program.
V poslední době vzbudily nadšení především velké jazykové modely (Large Language Models, LLM), jako je ChatGPT od OpenAI, jehož verze byla integrována do vyhledávače Bing od Microsoftu, takže ji můžete používat při vyhledávání na internetu.
LLM přidávají do systémů konverzační, náhražkový lidský front-end, takže se jich můžete ptát pomocí běžných slov a vět a ony vám odpoví. Můžete s nimi dokonce i diskutovat.
Existuje koncept zvaný Turingův test.
Turing předpokládal, že stroj je skutečně inteligentní, pokud s ním můžete vést rozhovor, a nepoznáte, že je to počítač.
Mluvil jsem s ChatGPT o aspektech tohoto článku a je to jako mluvit s velmi strnulým C3P0, droidem z trilogie Star Wars.
Takže to tak nějak projde Turingovým testem, ale zároveň to dokazuje, že Turingův test není adekvátní.
Odpovědi, které dostávám, jsou v pořádku a mohly by vám vysloužit čtyřku, nebo dokonce pětku (ze sedmi) v prvním nebo druhém ročníku univerzitního kurzu, ale ve třetím ročníku už by vyučující známkoval mnohem přísněji.
Otázkou, kterou to u mě vzbuzuje, není, zda je umělá inteligence inteligentní. Pokud nedokážete rozeznat průměrného studenta od AI, pak možná průměrný student není inteligentní, i když pak získá kvalifikaci pro řízení velké společnosti nebo byrokracie.
Zpravodajství naskakující do vlaku s umělou inteligencí
Při hororovém scénáři by je zpravodajské organizace mohly využít k psaní zpráv a propustit stovky novinářů.
A co hůř, umělá inteligence se již používá k psaní obsahu pro webové stránky, takže může dojít i k nedostatku alternativních pracovních míst vyžadujících dovednosti související s psaním.
Na těchto obavách jistě něco je. Od roku 1984 došlo k poklesu počtu lidí zabývajících se informacemi, médii a telekomunikacemi o 43 % na obyvatele. To je však podhodnocený pokles.
Ve skutečnosti došlo mezi lety 1984 a 2007, kdy byla zaměstnanost na vrcholu, k nárůstu o 19 procent na obyvatele.
Od vrcholu došlo za posledních 17 let k poklesu o 71 procent. V absolutních číslech to není tak špatné, čísla jsou dnes stejná jako v roce 1995, ale za stejnou dobu se počet pracovníků zvýšil o 78 procent.
Možná se situace ještě zhorší. Vzhledem k tomu, že News Corporation v Austrálii má 600 pozic na špalku, není to neopodstatněná obava.
Vzhledem k neutěšené ekonomické situaci v současném způsobu produkce zpráv se někde budou muset najít úspory, jinak naše stávající instituce skončí.
Pak je tu poněkud optimistický konec.
Podle posledních zpráv podepsaly společnosti Vox a The Atlantic smlouvy s OpenAI, stejně jako News Corp. Tyto dohody jsou slibné, protože OpenAI jim bude platit za přístup k jejich zpravodajským webům a archivům.
Nedávno jsem psal o absurditě toho, že zpravodajské organizace očekávají, že jim sociální média a vyhledávače jako Facebook, Twitter a Google budou platit za zobrazování odkazů na zpravodajské články na svých stránkách, když mediální organizace získávají velkou část své návštěvnosti právě z těchto stránek, které jim účinně dělají reklamu.
Právě to je smyslem vyhledávačů a v menší míře i sociálních médií a důvodem, proč mediální organizace tak pečlivě upravují své webové stránky, aby byly přívětivé pro vyhledávání a zobrazování na těchto stránkách.
Vyhledávače jsou ve skutečnosti primitivní formou umělé inteligence
Vyhledávače shromažďují obsah z internetu, který pak pro uživatele upravují a často, v závislosti na typu vyhledávače, přizpůsobují výsledky na základě předchozích vyhledávání uživatele.
LLM dělají totéž, ale s větší sofistikovaností, a prezentují obsah jako svůj vlastní, což vytváří legitimní problém s autorskými právy. Takže nějaká platba je na místě.
Dále většina mediálních webů v dnešní době omezuje volný přístup na zlomek obsahu na svých stránkách. LLM mají mnohem větší přidanou hodnotu v rámci své vlastní nabídky, pokud mají k tomuto obsahu přístup, a pokud k němu chtějí mít přístup, je oprávněný i poplatek.
V tomto případě média efektivně našla způsob, jak sdružovat a prodávat část svého obsahu, čímž zlepšila své hospodaření na straně příjmů ve prospěch svých zaměstnanců a akcionářů.
Pomáhá to také vyřešit problém pro LLM. Chatboty byly přistiženy při tom, jak dělají chyby – kdy vytvářejí mylná fakta, a dokonce jak halucinují – kdy si fakta zcela vymýšlejí.
Hrozí také, že s tím, jak se internetový obsah přikloní doleva, budou ho následovat i systémy umělé inteligence. Díky přístupu k důvěryhodným zpravodajským zdrojům z různých pozic mohou outsourcovat neutralitu a poskytovat svým uživatelům vyváženější výstupy.
Limity umělé inteligence
Umělou inteligenci používám již 20 let a vytvořila mi původní novinářskou niku.
Když jsem poprvé začal psát o politických kampaních, nechtěl jsem ze sebe dělat hlupáka, jako to dělala většina novinářů, že bych jako fakta prodával drby, které jsem pochytal v sálech mocných nebo na nedělních odpoledních grilovačkách s kamarády.
A tak jsem spolu s Mikem Kaiserem, který byl státním tajemníkem Queenslandské labouristické strany a krátce i členem parlamentu a který také psal komentáře vymyslel způsob, jak pomocí internetu provádět průzkum cílových skupin.
Data jsme sbírali online prostřednictvím dotazníků, které zahrnovaly tisíce odpovědí na otevřené otázky.
Otázky typu: „Co je pro vás hlavním tématem těchto federálních voleb?“ Byla to taková masivní vědecká verze průzkumu ve stylu vox populi, novinářské formy, kdy vyšlete novináře na veřejné prostranství, aby se zeptal jednotlivců, co si myslí.
Analyzovat takové množství dat nebylo snadné, dokud jsem v roce 2004 nenarazil na Leximancer. Program vyvinutý na Queenslandské univerzitě hledal výskyt slov a jejich těsnou souvislost s jinými slovy. Dokázal odhalit asociace, které bylo jinak těžké odhalit.
Leximancer dokázal projít data a poskytnout slovní mapy, které na základě mých otázek v průzkumu ukazovaly, jak otázky ovlivňují hlasování.
Najednou jsem měl s velmi nízkým rozpočtem nejlepší volební zpravodajství v zemi mimo hlavní politické strany, které za něj utrácely miliony, a mohl jsem psát přesné a zasvěcené články pro hlavní noviny.
ChatGPT a podobné služby poskytnou mnoho podobných příležitostí.
Například AI bude psát některé články typu „jen fakta“.
Ale někdo bude muset opis stále kontrolovat, protože nemůžete absolutně důvěřovat AI, že je přesná, a u soudu by nevypadalo dobře, kdybyste řekli, že jste měli svou publikaci v režimu samočinného řízení, když došlo k pomluvě.
A umělá inteligence musí opis získat odjinud, což budou pro jiné organizace psát lidé s novinářskými dovednostmi. Je možné, že AI přesune zaměstnání ze zpravodajských organizací směrem k temné straně public relations.
Je možné, že největší riziko pro zaměstnanost nepředstavují lidé, kteří používají slova, ale lidé, kteří počítají a stříhají kód. Umělá inteligence se používá k psaní počítačového kódu, kde má zřejmě proměnlivé schopnosti, a také ke kontrole kódu, kde je mnohem lepší.
Autor Luke Burgis si myslí, že umělá inteligence by mohla vést ke spekulativnímu býčímu trhu v humanitních oborech, protože jí chybí vhled, který člověk vnáší do úkolu, kde vytváří souvislosti, které nikdy předtím nebyly vytvořeny.
Pokud má pravdu, bude to vyžadovat jiný způsob výuky humanitních oborů. V současné době na humanitních katedrách převládá spíše argumentace autoritami, což je důvod, proč se kritická teorie tak snadno ujala.
Možná to, k čemu umělá inteligence povede, bude reforma lidského myšlení, kdy bude z nutnosti upřednostňováno originální myšlení před plagiátorstvím s poznámkami pod čarou, protože v tom jsou stroje tak dobré.
Koneckonců na dně Pandořiny skříňky po vypuštění všech strastí zůstala Naděje.
AUTOR: Graham Young, Preklad: ET-CZ, zdroj