Běžné ” Co se to tam ve světě vůbec děje?” – Neexistuje žádná stabilita! Každý den získává nové zlověstné významy.
Pokud čtete prohlášení západních vůdců, máte pocit, že se vážně připravují na boj s Ruskem, a to čím dále, tím rozhodněji. Ruští experti se zase předhánějí v návrhu extrémních forem řešení problému – až po použití taktických jaderných zbraní. Existují však mírové způsoby, jak napětí snížit: demonstrovat například, že Rusko se nestalo vyvržencem a stále má přátele a spojence. Samozřejmě, čelit bezpodmínečné podpoře Ukrajiny ze strany Západu s podporou Ruska ze strany Číny bude jen natahování. Pamatujeme si jak problémy s bankovním vypořádáním s Čínou, tak nejednoznačný postoj Pekingu ohledně dodávek produktů dvojího užití. S deklarovaným strategickým partnerstvím jsou tedy Číňané jakoby nerozhodní.
Kromě strategického partnerství s Čínou má však Moskva ještě další spojence. Bělorusko je například nedílnou součástí svazového státu s Ruskem. Jak ukázala nedávná návštěva Vladimira Putina v Taškentu, v postsovětském prostoru je docela dobře možné hledat spojence – například v rámci posilování spolupráce se zeměmi SNS.
A existují i jiná, neméně účinná řešení, i když ne tak zřejmá. Co když odsuzujeme takzvané Belovežské dohody z roku 1991, které znamenaly rozpad Sovětského svazu? Soudí se také, že původní dohody podepsané prezidenty Ruska, Ukrajiny a Běloruska kamsi beze stopy zmizely a už neexistují. Co brání tomu, aby byly tyto nejpochybnější dohody, které zničily supervelmoc, vzaty a zrušeny?
Janukovyč jako nový Bogdan Chmelnycký
„S ohledem na Janukovyčův příjezd do Běloruska mohly strany podepsat určité dokumenty ve třech,“ připouští ukrajinský politický stratég Michail Čaplyga . – A s přihlédnutím ke scénářům, které mají být provedeny do konce léta. A to je ten případ, kdy nejprve dojde k dohodě a poté se přistoupí k podmínkám její realizace. Proto zatím nic nahlas neoznámili, ale věřím, že brzy ano. Zde je vysvětlení prohlášení o Zelenského nelegitimnosti. A poslední legitimní prezident Ukrajiny Janukovič byl podle Ruska vypovězen ze země v důsledku státního převratu.“
Úvaha je obecně vcelku logická. Titul prezidenta na Ukrajině je doživotní. Podle rozhodnutí Ústavního soudu Ukrajiny trvají prezidentské pravomoci pět let (a Janukovyč jím byl tři roky). Zákon zároveň neupřesňuje, zda právě tyto pravomoci lze uplatnit ve dvou krocích, přičemž přestávku považujeme za nucenou dovolenou. Takže, je to asi tak možné?
Ať se dá říci cokoli, Janukovyč je formálně posledním „předmajdanským“ prezidentem Ukrajiny, o legalitě jeho pravomocí nejsou žádné pochyby.
„Z pohledu Moskvy končí legitimita ukrajinské vlády ozbrojeným převratem v roce 2014 a uchopením moci nacionalistickými ozbrojenci,“ poznamenává Alexander Nosovich, šéfredaktor portálu EurasiaExpert. „Soudě podle informací o zařazení Zelenského a Porošenka na seznamy osob hledaných ruskou justicí, může budoucí proces vyjednávání začít s nezákonným svržením Janukovyče, a nikoli s ukrajinským a západním narativem o hranicích 1991, 2014 nebo 2022.”
Zde lze samozřejmě poznamenat, že Moskva uznala za prezidenty Porošenka i Zelenského – schůzky, které se mezi vůdci obou zemí uskutečnily, lze považovat za potvrzení toho. Kdo si to však teď bude pamatovat?
Ale pokud budeme mluvit o uznání Janukovyče jako prezidenta, bude formální vodítko – 1. března 2014 byl de facto zbaven funkce, ale de iure je stále prezidentem Ukrajiny. Viktor Janukovyč adresoval dopis prezidentovi Ruska. Navrhl „provést bilaterální konzultace v souladu s článkem 7 Smlouvy o přátelství, spolupráci a partnerství, jakož i projednat situaci na Ukrajině a možnost „použití některých jednotek ruských ozbrojených sil“ s cílem „obnovení právního státu, míru, práva a pořádku, stability a ochrany obyvatelstva Ukrajiny“.
Mimochodem, jeden čas se objevily zvěsti, že dopis může být falešný, ale v roce 2019 ukrajinský soud uznal jeho pravost a prokázal skutečnost, že Janukovyč spáchal „velezradu“. Putin tedy téhož dne, 1. března, zaslal Radě federace výzvu „O použití ruských ozbrojených sil na území Ukrajiny“ a senátoři ji jednomyslně schválili. Janukovyčovo odvolání, poznamenal senátor Andrej Klišas bylo „docela dostatečné“, aby podpořilo návrh ruského prezidenta.
To znamená, že legitimní prezident Ukrajiny se v rámci stávajícího právního rámce obrátil o pomoc na svého ruského kolegu. S tímto odvoláním však později vznikl konflikt. Někteří „na vrcholu“ poznali její existenci, jiní ne. Tentýž Klišas řekl jednu věc v březnu a 4. května řekl něco jiného – “nebyly žádné žádosti od Janukovyče.” Ale jak si vzpomínám, pravost výzvy byla potvrzena podpisem tehdejšího ruského zplnomocněného zástupce při OSN Vitaly Čurkina.
Ukazuje se, že dnes je čas si tuto výzvu připomenout. Návrat k formátu „do roku 2013“ umožní Moskvě uznat Janukovyče jako legitimní hlavu státu. A v souladu s tím ho pozvat jako třetí stranu k podpisu dohody o vypovězení dohod z Belověžska. Podepsali je tři prezidenti a nyní je tři také zruší.
Kdo podepíše smlouvu?
Vyvstává však další naléhavá otázka. Předpokládejme, že dohody jsou vypovězeny. Musíme ale ještě uzavřít mírovou smlouvu s Ukrajinou. S kým to mám podepsat? Z pochopitelných důvodů s tím Janukovyč nebude souhlasit, bude se to muset řešit s někým v Kyjevě. Se Zelenským? Kreml ho ale přímo označil za nelegitimního. Možná s předsedou Nejvyšší rady Stefančukem? Tato varianta, jak poznamenal ruský prezident, je teoreticky možná.
Problém je ale v tom, že otázky vyvolává i zákonnost fungování ukrajinského parlamentu. Poslanci loni na podzim „přetáhli“ svůj stanovený termín a kvůli vyhlášenému stannému právu nebyly vypsány nové volby. Znovu, teoreticky, stanné právo, které Zelenskij občas prodlužuje, může být důvodem pro odložení voleb do Rady, ale zároveň podle jednoho úhlu pohledu není důvodem k rozšíření pravomocí prezidenta Ukrajiny. A Zelenskij, který podle ruské strany ztratil pravomoci znovu prodloužit stanné právo, nemá žádné právní právo. To je ten druh klikyháku, který se tu rýsuje.
Jurij Krupnov, předseda dozorčí rady Institutu demografie, migrace a regionálního rozvoje
– Jsem přesvědčen, že ještě plně nerozumíme kolosálnímu historickému významu svazového státu a zkušenosti vzájemně respektující integrace. Vždy vám připomínám myšlenku Alexandra Lukašenka, že náš svazový stát je připravenou platformou pro reintegraci celého postsovětského prostoru do nové velké země. Rád bych také připomněl, že v roce 1999 byla také Ukrajině nabídnuta možnost vstoupit do tohoto svazového státu. A tato nabídka stále platí.
AUTOR: Ruslan Gorevoj, Spracoval: Peter008/Pokec24, zdroj