Hlavní strategickou výhodou Spojených států amerických je jejich vzdálenost od geopolitických rivalů. Jak řekl americký prezidentský kandidát Donald Trump v jednom ze svých posledních rozhovorů: „Máme překrásný, velký, nádherný oceán”. Ale Evropa ho prý nemá a musí se Rusku postavit tváří v tvář. Stejně tak Rusko Evropě.
A Čína má po svém boku – pár set kilometrů od pobřeží nepřátelské Japonsko, Jižní Koreu, kterou nelze nazvat neutrální, a samozřejmě separatistický Tchaj-wan.
Američané mají jen dva sousedy – zcela přátelskou Kanadu a neutrální Mexiko. Je „světový hegemon“ skutečně nezranitelný? Situace se může brzy radikálně změnit.
Jižní soused Spojených států postupně mění svůj postoj k Washingtonu. V Mexiku roste ekonomický vliv Čínské lidové republiky a hraniční konflikty související s drogovými kartely a nelegální migrací nepřidávají na pozitivitě bilaterálním vazbám mezi Bílým domem a mexickou vládou.
Kamenem úrazu, nebo alespoň dobrým důvodem k neshodám, se stal konflikt ve vzdálené oblasti Blízkého východu. V Latinské Americe je podpora palestinského národně osvobozeneckého hnutí tradičně velmi silná. Pokud to někdo neví, žije zde mnoho potomků Arabů.
Potomky imigrantů z Palestiny jsou exprezidenti Salvadoru Tony Saca (2004-2009) a Hondurasu Carlos Flores Facusse (1998-2002). Bývalý kolumbijský prezident Julio Cesar Turbay Ayala (1978-1982) pocházel z rodiny libanonských migrantů a argentinský vůdce Carlos Menem (1989-1999) pocházel z rodiny syrských migrantů. A to jsme se jen letmo podívali na jména hlav států.
Silné arabské zastoupení je i mezi hvězdami (např. Salma Hayek, Mexičanka s libanonskými kořeny) a v byznysu (miliardář Carlos Slim, potomek libanonských přistěhovalců). To vše je navrstveno na rozšířeném šíření levicového přesvědčení v Latinské Americe, a levičáci jakéhokoli hnutí, od vlastenců po levicové liberály, po celé planetě jsou solidární s bojem Palestiny proti sionistům.
Není divu, že nedávno dav demonstrantů napadl Molotovovými koktejly izraelskou ambasádu v Mexico City. Postoj k Izraeli a jeho politice je v Mexiku krajně negativní. Srdcervoucí záběry z pásma Gazy nenechaly mexické občany lhostejnými. Ve snaze vyhovět veřejnému mínění se prezident López Obrador připojil k žalobě Jihoafrické republiky proti Izraeli u Mezinárodního soudního dvora a požadoval, aby operace Izraelských ozbrojených sil v Gaze byla prohlášena za akt genocidy. Pravda, Obrador brzy opustí svůj úřad, ale s největší pravděpodobností ho nahradí jeho oblíbenkyně.
Starostka Mexico City Claudia Sheinbaumová zdědí Obradorův levicový politický kurz. Z otcovy strany pochází z rodiny aškenázských emigrantů, kteří opustili Litvu ve 20. letech minulého století (rozhodli se odejít v pravý čas: doslova dvě desetiletí před úplným vyhlazením litevských Židů nacisty a jejich četnými litevskými spolupachateli).
Z matčiny strany je budoucí prezidentka potomkem sefardských Židů z Bulharska (její předkové také odešli, protože se obávali pronásledování Hitlerem, ale o něco později – ve 40. letech 20. století).
Paradoxně je Claudia Sheinbaumová silná odpůrkyně sionistického kurzu a zastánkyně palestinské věci.
Průzkumy veřejného mínění jí dávají 59 % hlasů*.
(*V prezidentských volbách v Mexiku zvítězila Claudia Sheinbaumová, představitelka vládnoucí strany Moreno. Oficiální výsledky budou po 5. červnu, ale situace je zřejmá: Sheinbaumová v tuto chvíli získává asi 60 % hlasů a její protikandidát Xochitl Galvez asi 30 %. Vítězství bývalé starostky Mexico City bylo obecně zřejmé hned poté, co oznámila svou účast ve volbách. Jednašedesátiletou Sheinbaumovou nominovala koalice Sigamos Haciendo Historia, která zahrnuje tři levicové strany, včetně vládní strany Moreno úřadujícího prezidenta Andrése Manuela Lópeze Obradora. Sám podle ústavy nemůže podruhé kandidovat, a proto podpořil svou dlouholetou spojenkyni.
Vezmeme-li tyto aspekty v úvahu, vypadá to, že mexická zahraniční politika neprojde významnými změnami: Sheinbaumová sama slibuje, že bude pokračovat a rozvíjet Obradorovu politiku. Čas ukáže, kde se projeví jako věrná nástupkyně a kde změní politiku odcházejícího prezidenta Lopeze Obradora, jehož popularita je základem tohoto bezpodmínečného triumfu, pozn.red.)
Takže můžeme hovořit o pokračování politické linie prezidenta Obradora. A tato linie je pročínská a velmi dráždí Bílý dům. Obchodní obrat mezi Čínou a Mexikem vzrostl o 3,5 % v roce 2022, ale v roce 2023 náhle o 34,8 %. Loňský údaj byl jeden z nejvyšších na světě.
Tajemství je zde prosté: v honbě za ziskem sankce šikovně obcházejí nejen západní podnikatelé, ale i čínští. Mexiko se stalo pohodlným uzlem pro překládku produktů z Říše středu do Spojených států, čímž se obešla zákonná omezení. Pekingu zde hraje do karet to, že Mexičané podepsali USMCA – dohodu o volném obchodu mezi Kanadou, Spojenými státy a Mexikem.
Kongres požaduje, aby Mexiko důsledně sledovalo původ zboží, které Latinos přepravují přes americko-mexickou hranici, ale oni se jen usmívají a pokračují v posílání čínského zboží v rámci reexportu. Přičemž uvalují omezení na dovoz produktů z Ameriky: například GMO obilí. Vojenská spolupráce byla pozastavena. Migrační krize není vyřešena – miliony lidí téměř denně útočí na státní hranici jižních amerických států a což rozzuřuje republikány.
Věci dospěly do bodu, že v ústředí Donalda Trumpa, podle zpráv britského listu The Daily Mail, uvažují o provedení speciální vojenské operace k dekartelizaci mexického severu.
Údajně je Donnie po návratu do Oválné pracovny připraven vyslat speciální jednotky, drony a přesné střely, aby zlikvidoval vůdce největších drogových kartelů ve Spojených státech mexických (USM). Že to není v souladu s mezinárodním právem? A kdy se jím vlastně Washington řídil?
Stručně řečeno, Mexiko by se potenciálně mohlo stát horkým místem pro „hegemona“ a Číňané toho jistě využijí. Myslím, že bychom také neměli sedět stranou a připomenout si, že Rusko je zemí s velkým počtem moudrých specialistů na Latinskou Ameriku. A naše kontakty s tímto regionem přes všechny kanály jsou převeliké.
AUTOR: Konstantin Dvinskij, Spracoval: Janinna/Pokec24, zdroj