Politici jsou zkrátka dostatečně silní, aby to, co funguje na benzín a naftu, zničili, anebo alespoň ochromili. Na to, aby vnutili lidem elektrickou alternativu, ovšem nejsou dost bohatí, poznamenává Ivan Hoffman. Elektromobilita je proto nechtěným pokrokem. Konečné řešení automobilové otázky podle něj přinese pohodlnost nastupující generace, které se nebude chtít o svá auta starat.
Stále častěji čteme skeptické články o budoucnosti elektromobilů
Anebo skeptické texty o budoucnosti evropských elektromobilů. A konečně články o tom, že spalovací motory ještě mohou chytit druhý dech. Elektromobilita se sice dosud těší oficiálnímu optimismu, ale historie nabízí řadu příkladů, kdy se lidstvo vydalo cestou, která se nakonec ukázala být slepou.
Budoucnost elektromobility stojí a padá s ochotou zákazníka koupit si místo normálního automobilu na benzín či naftu moderní ekologický vůz na baterky. Tato ochota zaostává za očekáváním politiků, kteří elektromobilitu řidičům vnucují. Statistiky jsou neúprosné. Elektromobil se nestal samozřejmým dopravním prostředkem pro střední vrstvu. Kupují si ho zákazníci bohatší, kteří neřeší cenu, nadšenci pro technologické novinky a instituce, které utrácejí z veřejných peněz anebo usilují o ekologickou imidž. To na úspěšný byznys automobilkám nestačí.
Elektromobilita je protekční politický trend, kterému se z jedné strany nedobrovolně podřizuje automobilový průmysl a z druhé strany se za něj agresivně lobbuje u klientů, motoristů. Nejde o novinku, která zákazníkovi přináší benefity tak výrazné, že se hromadně odvrací od překonaných technologií. Naopak se zjišťuje, že protežovaná elektroauta jsou v mnoha ohledech nepraktická, nebezpečná a předražená ve srovnání s automobily se spalovacím motorem.
U nechtěného pokroku, tedy takového, který místo všeobecného nadšení vyvolává pochybnosti a skepsi, jde o konflikt snění a reality. Politický sen o bezemisním světě je konfrontován s globální posedlostí mobilitou. Pro politiky je hračkou uzákonit likvidační normy na používání fosilních paliv. Horší je to s nabídkou alternativního produktu, který je stále ve vývoji, a bez protekce a dotací není schopen konkurence. Politici jsou zkrátka dostatečně silní, aby to, co funguje na benzín a naftu, zničili, anebo alespoň ochromili. Na to, aby vnutili lidem elektrickou alternativu, ovšem nejsou dost bohatí.
Evropské automobilky se ocitly na křižovatce. Nebudou-li masivně investovat do vývoje, technologicky s nimi zamete Čína nebo Tesla. Má ale smysl investovat do elektromobility, když je poptávka mizerná a státní podpora končí? Pokud Evropa nenabídne lehkou a výkonnou baterii za rozumnou cenu a k tomu rychlé a dostupné dobíjení levnou elektřinou, možnosti jsou jenom dvě: vrátit se ke spalovacím motorům, anebo odepsat automobilový průmysl.
Až dnes používaná auta v Evropě dojezdí, politikům se splní sen o bezemisní dopravě. Čilý dopravní ruch se přesune tam, kde politici emise ignorují, anebo to s jejich potíráním nepřehánějí. Je zde ale samozřejmě i možnost, že voliči vymění politiky a ti noví už nebudou trvat na nechtěném pokroku. Jednoduše proto, že je nechtěný. Elektromobilům neuškodí, když budou nepovinné. A pokud jde o výfukové plyny, problém s nimi vyřeší příchod pohodlné generace, která auto odmítá jako břemeno, o které je třeba se starat.
ZDROJ: PL