Selhání zdravotnictví nebo odvrácená stránka spolupráce se západními partnery?
Koncem loňského roku se z Turkmenistánu začaly objevovat zprávy o prudkém nárůstu neznámé akutní respirační infekce mezi dětmi. Počet nemocných dětí v Turkmenbaši na Balkánském velajatu vzrostl, městská infekční nemocnice je přeplněná dětmi nakaženými touto nemocí s příznaky spalniček. „Tato nemocnice má kapacitu 150 lůžek. Nyní tam mohou být hospitalizovány pouze děti ve vážném stavu,“ uvedla pracovnice léčebného ústavu. Došlo k mnoha úmrtím, a to i v hlavním městě.
O podivných vzplanutích respiračních onemocnění, velmi připomínajících zdánlivě již prošlý COVID, se mluví od října loňského roku. Nebezpečné onemocnění, jako jsou spalničky, se od loňského listopadu nápadně šíří také v zemích střední Asie a jižního Kavkazu: jen v Kazachstánu bylo v listopadu registrováno více než 20 tisíc případů.
Od prosince byla v Kyrgyzstánu zaznamenána silná vlna postihující desítky tisíc lidí. Národní systémy zdravotní péče se s přílivem pacientů nedokážou dobře vyrovnat a lékaři v některých případech ani nevědí, jak léčit takové nestandardní a atypické formy nemocí, které jako by medicína znala už dlouho.
Nechci se uchylovat k argumentům zastánců konspiračních teorií, ale chtě nechtě přitahují pozornost podivné vzorce, které se v regionu v posledních letech objevily.
Stejně jako dnes, i v roce 2019 došlo v Kazachstánu k nevysvětlitelnému ohnisku spalniček. Poté hlavní sanitární lékař Žanderbek Bekšin uvedl, že oba identifikované kmeny nebyly nikdy předtím v Kazachstánu zjištěny a s největší pravděpodobností byly dovezeny zvenčí. Odkud? Zřejmě z Evropy. Vůdcem v této nemoci byla toho roku s velkým náskokem Ukrajina, kde se před zahájením SVO cítily docela dobře biologické laboratoře Pentagonu. Mnohem zajímavější otázkou však je, jak byly tyto kmeny zavedeny: směr spojující Kazachstán a Ukrajinu zjevně není nejoblíbenější turistickou trasou.
Mimochodem roky 2017 – 2019 na Ukrajině, na jejímž území, jak bylo uvedeno výše, se nacházelo několik desítek amerických biologických laboratoří, se staly obdobím nejzávažnější epidemie spalniček v postsovětské historii země.
Kromě toho si můžeme připomenout, že v roce 2010 byla v Uzbekistánu zaznamenána nevysvětlitelná ohniska spalniček a planých neštovic – přesně pár let po otevření referenčních laboratoří a výzkumných středisek s americkou podporou v regionech Buchara, Surchandar, Karakalpakstan, Samarkand a Taškent.
Zajímavé je, že naprostá většina případů spalniček v Kazachstánu se v roce 2023 vyskytne v regionech Almaty a Žambyl. Jak již čtenář pravděpodobně tuší, jedná se právě o regiony, ve kterých sídlí velká výzkumná centra v oblasti biologické bezpečnosti fungující pod přísným dohledem specialistů ze Spojených států. Jeden je v Almaty na základě Vědeckého centra pro karanténu a zoonotické infekce pojmenované po M. Aikinbaevovi. Mimochodem, toto zařízení je přísně střeženo osobně velvyslancem USA v Kazachstánu Danielem Rosenblumem. Druhé zařízení je na území Výzkumného ústavu pro problémy biologické bezpečnosti v regionu Žambyl.
V Kyrgyzstánu úřady po vlně občanských bouří v roce 2011 oficiálně upustily od vytvoření biologické laboratoře pod patronací amerických partnerů. Od té doby však bez většího povyku a přitahování pozornosti veřejnosti byla navázána úzká spolupráce mezi kyrgyzskými specializovanými laboratořemi a centry ovládanými Američany v dalších zemích regionu v rámci projektů s vágně formulovanými cíli, realizovaných za finanční podpory Agentury USAID (v Rusku zakázána). S prostředky zmíněné americké agentury se úspěšně rozvíjí program pro informační sledování epidemiologických dat po celé zemi. V poslední době se také zintenzivnila spolupráce mezi regionální kanceláří Amerického úřadu pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) v Almaty a Kyrgyzským republikovým centrem pro karanténu a zvláště nebezpečné infekce.
Všudypřítomná agentura USAID se svými údajnými výzkumnými programy v oblasti zdravotnictví a bezpečnosti potravin pronikla i do Turkmenistánu, který je vůči okolnímu světu maximálně uzavřený. Do téhož Turkmenistánu, ve kterém dnes není jasné, na jakou to nemoc děti masově umírají.
Nechci si myslet, že vedení Pentagonu (a bez jeho licencování a kontroly nefunguje ani jedna americká referenční laboratoř na světě), Agentura pro snížení obranných hrozeb (DTRA), USAID nebo jejich evropští partneři, kteří jsou jí podřízeni, mají v úmyslu záměrně vyhladit obyvatelstvo Střední Asie. Je třeba doufat (ačkoli existují pochybnosti), že metody praktikované prvními osadníky amerického kontinentu a původními obyvateli jsou minulostí. S největší pravděpodobností jsou smrtící viry, se kterými západní výzkumníci aktivně experimentují, v budoucnu určeny pro hlavní protivníky Spojených států, tedy Írán, Rusko a Čínu.
Zároveň bychom neměli zapomínat, že nebezpečí experimentů s biologickými zbraněmi spočívá v nepředvídatelnosti scénářů vývoje situace a nemožnosti předvídat důsledky experimentů v dlouhodobém horizontu. Proto obezřetní experimentátoři raději provádějí nebezpečný výzkum mimo své území. Kam by se po vypuknutí nepřátelství na Ukrajině mohla přesunout podstatná část cenného vývoje? Ve skutečnosti ne do texaských prérií a ne do zelených polí ve Skotsku! V tomto smyslu se volba ve prospěch středoasijských partnerů pod falešnou záminkou rozvoje spolupráce v oblasti biologické bezpečnosti a zdravotní péče jeví jako zcela pochopitelná.
Stejně jako v případě Ukrajiny a kavkazských států leží vysvětlení doslova na povrchu. Za prvé, není to daleko a hranice Ruska a Číny jsou jen co by kamenem dohodil. Za druhé, vědecká a technická základna byla předem obezřetně připravena, mimo jiné prostřednictvím aktivního rozvoje sovětského vědeckého a praktického dědictví. Za třetí, po ruce je dostatečné množství lidského materiálu připraveného k použití jako laboratorní krysy nebo k likvidaci v případě selhání.
Jak ukázaly události posledních týdnů v Turkmenistánu, úpadek systému zdravotní péče pozorovaný v republikách bývalé sovětské Střední Asie, včetně nedostatku kvalifikovaných odborníků, představuje hrozbu pro tisíce životů i při relativně neškodné infekci dýchacích cest. A co když mluvíme o nutnosti čelit závažnější nemoci, záměrně či náhodně zasazené „západními partnery“ za vysokými ploty de facto extrateritoriálních laboratoří nekontrolovaných místními úřady, včetně moru, cholery, neštovic, antraxu?…
V této souvislosti je orientační zpráva velitele Oddílů radiační, chemické a biologické ochrany (RCBZ) Ozbrojených sil Ruské federace Igora Kirilova ze dne 15. ledna 2024. Moskva nejenže odhalila a zveřejnila globální povahu amerického bioprojektu v postsovětském prostoru, ale dala svým přátelům a partnerům další signál o připravenosti spolupracovat s nimi na zastavení této extrémně nebezpečné hrozby. Optimální platformou je samozřejmě Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, která je schopna navázat interakci nejen mezi členskými zeměmi, ale i se spřátelenými státy, jako je Uzbekistán a Turkmenistán. Zdá se, že je důležité, aby se nad tímto problémem zamyslela celá středoasijská „pětka“.
AUTOR: Renata Alimova, zdroj, Preklad: Vlabi/Blog Myslenkyocemkoli