Povím vám to asi takto: – hlavní otázkou, když (v UA) oznámili „strategickou obranu“ – a chronologicky to bylo velmi zajímavé, protože v evropských masmédiích to začalo dřív než v amerických – tak ve mně okamžitě po „triumfální“ Zelenského cestě do Argentiny a dál (kam ho pustili), vznikla první otázka: „strategická obrana čeho?“.
Musím ale uznat, že na tuto moji nevyslovenou otázku odpověděli: – chystají se strategicky bránit to, co zůstane… Co zůstane, to zatím ještě nevědí, kolik vlastně mají ještě zdrojů. Moc toho nemají a budou vymetat z každého koutku a přesně nevědí, kolik toho mohou posbírat. Mají přibližnou představu o penězích, protože vědí, že to budou německé peníze a něco z Dánska. Ale pokud jde o „železo“, tam je to jen velmi přibližné. A to, co anoncovali, je, s prominutím, taktika spálené země, a přibližně tak Hitler odcházel z Ukrajiny v letech 1943-44 – zanechat sovětské armádě spálenou zemí, ať se jí udáví… – ale sami do poslední chvíle odváželi, co mohli.
A tady si dovolím poznámku k Američanům: – ti tam mají volnou ruku, protože BlackRock už prohlásil, co odtud bude vyvážet. Takže „strategická obrana“ je jen boj o čas, aby zinventarizovali a likvidovali zůstatky toho, co lze ještě odvézt. A proto tomu budou šéfovat Američani – Evropanům, jako vždy, zůstanou dluhy k zaplacení. A všimněte si, že to vše začalo hned po absolutně „triumfální“ cestě Zelenského do Argentiny, kde mu slíbili dva (slovy dva) vrtulníky, a hned poté do Washingtonu, po níž i jeho příznivci velmi skoupě trousili, že přijela likvidační komise. Vzpomeňte si, jak jsem kdysi říkal, že v každém úpadkovém systému přichází etapa odmontování pisoárů – a ta, jak je naprosto zřejmé, právě začala.
No, a teď to začne:
Němci mají jednu strategickou obranu, a u Ukrajiny to pozorujeme už dávno – od roku 1918, kdy Ščors (ruský rudogvardějský velitel) přitáhl ke Kyjevu… Takže nyní, dle nejlepších ukrajinských tradic, musí začít vnitřní rvačka. A ujišťuji vás, že až začne taková ta normální vnitřní ukrajinská rvačka mezi oligarchy a údajnými generály, nebudou tam mít šanci ani Američani, ani Němci. A pro mě je hlavním ukazatelem, kdo bude „Petljurou“*). Na Banderu**) se tam už stojí už fronta (pravda, trochu se zkrátila), ale o Petljuru je velký zájem. A „petljurovské“ období musí na Ukrajině být – aspoň krátké. No a já si myslím, že Američani, kteří se Ukrajinou zabývali dlouho a ukrajinský politický charakter propočítali, znali ho, řídili a všechny jeho politické komplexy znali – potichu začali z Ukrajiny mizet, protože teď přijde „petljurovčina“.
Ale Amíci jsou borci – podívejte se, jak nádherně všechno hází na Bidena, a on se z toho vyvléká, že jako byl mimo, když se to vše peklo a Republikáni zablokovali „balík financování“, přestože on se předtím tak snažil Ukrajině pomoci. Zůstaly mu nějaké 4 miliardy – a i s těmi už se děje bůhvíco… Chápu sice, že americká statistika nemůže lhát, ale každý den z ní padají jiné cifry. Je to paradox – Biden bojoval jako lev, ale jen na chvilku usnul… – a když se probudil, balíčku nebylo. Našel ale svého věrného zbrojnoše, Sancho Pansu – Scholz se jmenuje – a ten teď peníze vybere… Ačkoli mám silné podezření, že přesně nevědí, co mohou dodat v „železe“ – ovšem, peníze bez „železa“, to je poslední hrábnutí do truhlice pro Zelenského před odchodem. To ale dnes asi nikdo nechce.
Jsou ale nuance. Ona ta taktika spálené země už nejspíš není jen taktikou, ale strategií Západu. A Východoevropané by měli zapojit mozky, a především někteří v postsovětském prostoru – by si měli položit čistě lidskou otázku:
A tito západníci nás za chvíli také podrazí a předají skrze spálenou zemi…?
Na nikoho nenarážím, ani neukazuji prstem, jen se dívám směrem k Pobaltům, k Finsku… – jsem přece člověk mírumilovný a stoupenec traktoru bafajícího na poli – nicméně oni by měli ty mozky zapnout, protože strategie spálené země je univerzální a nepasuje jen na Ukrajinu. Zase tu ale je detail: – Evropané se pokouší zkopírovat modely minulosti, které jsou ale naprosto hitlerovské, a myslí si, že strategie spálené země, zničení průmyslu, zemědělského potenciálu pozůstatků Ukrajinské SSR, nás vylučují z jakési geoekonomické globální rovnováhy – nebo dokonce rovnice.
Jistěže zhoršují naše geoekonomické postavení v Evropě. Především ale oni sami zhoršují svou geoekonomickou situaci, protože Ukrajina byla podstatně důležitějším faktorem v geoekonomice Evropy než v geoekonomice Ruska.
Rusko se od roku 2014 od Ukrajiny odpojovalo, třebaže ne tak rychle, jako od geoekonomického elementu. Ale oni to ukrajinské otrávené maso jedli a jsou jím otráveni – a z toho pramení ten velký smutek. Řeknu vám, že jsem v sobě do poslední chvíle choval naději, – ne na DeGaula – takový optimista zase nejsem. Ale doufal jsem, že se tam najde nějaký rozumný cynik, který vystoupí a zeptá se:
- A přátelé, chápeme, kam vůbec veslujeme?
- Chápeme, že veslujeme ke geoekonomické katastrofě?
- Chápeme, že strategie spálené země znamená import přibližně 12 milionů lidí z Ukrajiny a potenciálně i z Moldavie, nezaměstnaných a nakažených onou zvůlí, umazaných od krve, včetně nacionalistických organizací dovnitř Evropy?
Už se probudila i italská premiérka a řekla, že je to opakování něčeho, co si Evropa už prošla, protože ve 20.-30. letech minulého století také chtěli zavést nějaké radikály pro očištění Evropy od různých komunistů, levičáků a dalších, a vzpomeňme si na důsledky. Evropa se vydala po kruhu a nenašla žádný geoekonomický východ ze slepé uličky počátku nového tisíciletí a myslela si, že Američané ji budou táhnout věčně. Evropa mi připomíná Ukry, kteří doufali, že je Evropa bude táhnout věčně – ale ti evropští „manageři“, vydávající se za politiky, si mysleli, že je skutečně budou Američané věčně táhnout. Ale Evropa je pro Amíky stejné aktivum jako Afghánistán, Vietnam a kteříkoli spojenci, které lze kdykoli vzít a vyhodit, protože se stávají nerentabilními.
No, a samozřejmě, že idea dovozu radikálů z Ukrajiny, kteří jsou strukturovaní, takže nedovezou jednotlivce, ale ideologii a strukturu ovládající zbraně. A zbraně pro ně v Evropě jsou – pro takovou dvacetiletou občanskou válku… Pomyslel na to aspoň jeden evropský politik?
Takže posledních sto let v Evropě proběhlo naprázdno a prostě se anulovala historická paměť… Oni si mysleli, že smazali jen období po roce 1945, ale smazali ji celou. A nyní sedí před čistým listem …
*) Simon Petljura (1879-1926) – hlavní ataman vojska Ukrajinské lidové republiky v roce 1920 a předseda Direktoria této republiky (1919-20). Petljura koncem roku 1917 vyvolal ozbrojené střetnutí s rudoarmějci sovětského Ruska. Po mnoha peripetiích uzavřel mír a spojenectví proti bolševickému Rusku nejdříve s Německými a Rakousko-Uherskými vojsky a jejich okupaci Ukrajiny, a po roztržce s nimi se dohodl s Poláky a uznal připojení Haliče a Volyně k Polsku. Po letní ruské ofenzivě a porážce Polska v říjnu 1920 uprchl do emigrace, kde byl později zavražděn.
**) Stěpan Bandera (1909-1959) – vůdce a organizátor ukrajinského nacionalistického hnutí OUN na Západní Ukrajině. Za 2. světové války za německé okupace Ukrajiny kolaboroval s nacisty, ačkoli většinu války strávil v německých věznicích, protože jeho militantní nacionalizmus začal vadit i jim. Dopustil se řady teroristických činů. Celou dobu své emigrace byl pod dohledem americké tajné služby aktivním šéfem OUN. Byl zavražděn v roce 1959 v Mnichově agentem sovětské KGB.
AUTOR: Prof. Dmitrij Jevstafjev, Preklad:: St. Hroch/BelobogSk, zdroj: YouTube