Neoconi a další zhoubné nádory v americké politice
Je zajímavé sledovat, jak se za posledních dvacet pět let Spojené státy staly nejen účastníkem válek na různých místech planety, ale také se vyvinuly v hlavního iniciátora většiny ozbrojených konfliktů. Když se vrátíme k Balkánu v devatenáctých letech a pokračujeme v Afghánistánu, Iráku, Libyi, Sýrii, Libanonu a Somálsku, je téměř vždy vidět, že tam, kde se bombarduje a zabíjí, hraje hlavní roli Amerika. A tam, kde nedochází ke skutečné válce, jsou to hrozby a sankce, jejichž cílem je přimět jiné národy, aby se dostaly na kolena, ať už v Latinské Americe, jako je Venezuela, nebo v Íránu na Blízkém východě či v Severní Koreji v Asii. A pak je tu naprosto nesmyslné jednání, kdy se z velkých konkurentů, jako je Rusko a Čína, dělají nepřátelé, jak jsme toho nyní svědky, a na Ukrajině zuří zástupná válka, hrozí se kvůli Tchaj-wanu a svět se blíží k jaderné katastrofě.Zdá se mi, že přechod od Ameriky, která se potácela ve válce, k současné situaci, kdy jsou války vedeny jako samozřejmost, se shoduje s určitým politickým vývojem ve Spojených státech, kterým je vzestup neokonzervativců jako tvůrců zahraniční a národní bezpečnostní politiky v obou hlavních stranách. To se vyvinulo společně s vývojem názoru, že Spojené státy nemohou z definice dělat nic špatného, ba že mají jedinečné a Bohem dané právo nastolit a hlídat svět prostřednictvím něčeho, co vymyslely, využívají a co nazvaly „mezinárodním řádem založeným na pravidlech“.
Kdo by si pomyslel, že parta židovských studentů-aktivistů, většinou levičáků, kteří se původně spikli v koutě bufetu na City College of New York, vytvoří kult, který nyní usiluje o vládu nad světem?
Neokonzervativci se politicky nejvíce aktivizovali v 60. letech a nakonec se někteří z nich připojili k Republikánské straně za Ronalda Reagana a prohlásili, že jejich vývoj nastal proto, že byli „liberály přepadenými realitou“. Označení neokonzervativci bylo poprvé použito k popisu jejich politické filozofie v roce 1973. Od té doby se jejich činnost diverzifikovala a podařilo se jim prodat dvoustranickému publiku svůj názor, že USA by měly přijmout agresivní intervencionistickou zahraniční politiku a musí být světovým hegemonem. Jistě, jejich touha po drtivé vojenské síle byla silně formována jejich kmenovou soudržností, která živila nutkání, aby Washington sloužil jako věčný ochránce Izraele, ale hegemonistický přístup nevyhnutelně vedl k rozšiřování konfliktů po celém světě a k ochotě vyzvat, konfrontovat a porazit ostatní existující velmoci. Odtud pramení podpora zbytečné a nesmyslné války na Ukrajině s cílem „oslabit Rusko“ a rostoucí konflikt s Čínou o Tchaj-wan s cílem učinit totéž v Asii. Aby se republikáni ujistili, že v této misi nezaváhají, přední neocon Bill Kristol nedávno vybral 2 miliony dolarů na silný lobbing, aby se ujistil, že zůstanou na cestě ke konfrontaci s Kremlem v Evropě.
Jednou z předních neokonzervativních rodin jsou Kaganové, kteří úspěšně pronikli do zahraničněpolitických center establishmentu v Republikánské i Demokratické straně a začali jim dominovat. Victoria Nulandová rozená Nudelmanová, manželka Roberta Kagana, zakotvila na ministerstvu zahraničí, kde je nyní náměstkyní ministra, tedy na pozici číslo dvě. Až donedávna byla jednou ze tří nejvyšších úředníků na ministerstvu zahraničí, z nichž všichni byli a jsou židovští sionisté. Pod vedením Joea Bidena sionističtí Židé skutečně ovládají strukturu národní bezpečnosti, která zahrnuje nejvyšší úroveň ministerstva zahraničí, šéfa vnitřní bezpečnosti, generálního prokurátora, poradce pro národní bezpečnost, ředitele národní zpravodajské služby, šéfa prezidentova štábu a zástupce ředitele Ústřední zpravodajské služby. Jestřábí přitažlivost Nulandové je zjevně dvoustranná, neboť působila ve vysokých funkcích za Billa Clintona, Dicka Cheneyho, George W. Bushe, Baracka Obamy a nyní Joea Bidena. Jako Cheneyho poradkyně byla hlavní zastánkyní války s Irákem, spolupracovala s dalšími židovskými neocony Dougem Feithem a Paulem Wolfowitzem na ministerstvu obrany a také se Scooterem Libbym v kanceláři viceprezidenta. Protože Saddám Husajn USA skutečně neohrožoval, ona a její kolegové si jednu hrozbu vymysleli, a to zbraně hromadného ničení, které prodali médiím a idiotům, jako byla ministryně zahraničí Condoleezza Riceová. Nulandová je také považována za blízkou Hillary Clintonové a nedávno zesnulé příšerné bývalé ministryni zahraničí Madeleine Albrightové. Všechny její vládní úkoly zahrnovaly buď invazi, nebo přísné sankce vůči některé zemi, kterou ona a její kolegové považují za nepřátelskou. Zvláště nenávidí Rusy a každého, kdo je nepřátelský vůči Izraeli.
Nulandová se zjevně ve svých prosazovaných politikách vážně mýlila, což jí posloužilo jen k vylepšení životopisu ve washingtonském jestřábím zahraničněpolitickém establishmentu, a když Biden nastoupil do prezidentského úřadu, ocitla se na ministerstvu zahraničí na pozici číslo tři jako náměstkyně ministra zahraničí pro politické záležitosti. K jejímu návratu k moci u demokratů možná částečně přispěla i aktivita jejího manžela Roberta, v současnosti vedoucího pracovníka Brookingsova institutu, který jako jeden z prvních neokonů nastoupil do vozu NeverTrump už v roce 2016, kdy podpořil Hillary Clintonovou v prezidentských volbách a vystoupil na její washingtonské dobročinné akci, kde si stěžoval na „izolacionistické“ tendence v Republikánské straně, jejichž příkladem je Trump. Robert se proslavil tím, že nikdy neviděl válku, kterou by neschvaloval, a když vyzýval Evropu k větším výdajům na obranu, poznamenal, že „pokud jde o použití vojenské síly, „Američané jsou z Marsu a Evropané z Venuše“. Robertův bratr Frederick, vedoucí pracovník neokonského American Enterprise Institute, a Frederickova manželka Kimberly, která vede Institut pro studium války s bizarním názvem, jsou rovněž považováni za neokonskou smetánku.
Nulandová je známá zejména tím, že byla hybnou silou změny režimu na Ukrajině v roce 2014, která nahradila férově zvoleného, ale Rusku přátelsky nakloněného prezidenta Viktora Janukovyče vybraným kandidátem vstřícnějším vůči USA a západní Evropě. Ukrajina, nejzkorumpovanější země v Evropě, je od té doby nestabilní a současná válka, rovněž iniciovaná vměšováním USA a Spojeného království, přinesla smrt a zranění odhadem půl milionu Ukrajinců a Rusů.
Nulandová byla nedávno v Africe, kde rozvířila dění v Nigeru, kde nedávno došlo k vojenskému převratu, který odstranil prezidenta, jenž byl zkorumpovaný, ale také přítel USA a Francie, které mají v zemi rozmístěné vojáky. V době, kdy píši tyto řádky, řada afrických zemí (ECOWAS), které jsou spřáteleny se zájmy USA a Francie v regionu, shromažďuje vlastní vojenské síly, aby převrat zvrátily, ale nadšení pro tento projekt je malé. Uvidíme, jak to dopadne, ale podle očekávání Nulandová případný zásah inzeruje jako „obnovení demokracie“.
A za obzorem je toho víc, když zahraniční politiku USA řídí neokoni jako ministr zahraničí Antony Blinken a Nulandová, které podporuje většina Kongresu a média a zábavní průmysl ovládaný Židy. Joe Biden je příliš slabý a příliš pod palcem izraelské lobby na to, aby mohl prosazovat jakoukoli politiku, která by byla obecně prospěšná pro Američany, takže směr bude určovat současná garnitura fanatiků, stejně jako byl Donald Trump veden svými křesťanskými sionistickými poradci.
Pokud chcete pochopit, jak se zbytky naší republiky ocitly v autobusu, který je hnán do útesu skupinou, jež nebere ohled na většinu občanů země, v níž sídlí, stačí si přečíst některé z toho, co se vydává za neokonskou analýzu toho, co je třeba udělat, aby byla Amerika „bezpečná“. Není překvapivé, že se to týká i Izraele a války ve prospěch židovského státu.
Jeden překvapivě odvážný článek, který vyšel 13. srpna v deníku The Hill pod názvem „Pokud Izrael udeří na Írán kvůli jeho jadernému programu, USA mu musí krýt záda“, dává Izraeli možnost zahájit válku z jakéhokoli důvodu nebo bez něj, přičemž Spojené státy se musí připojit k jeho podpoře. Napsali jej Michael Makovsky, známý židovský neocon, a Chuck Wald. Makovsky je prezidentem a výkonným ředitelem Židovského institutu pro národní bezpečnost Ameriky (JINSA), zatímco Wald je bývalý generál, který je s touto skupinou rovněž spojen jako „významný spolupracovník“, což znamená, že dostává štědře zaplaceno za to, že slouží jako mluvčí poskytující skupině důvěryhodnost. Pro ty, kteří neznají The Hill, je to internetový časopis financovaný dodavateli obrany zevnitř Beltway, který předstírá serióznost, ale ve skutečnosti je nedílnou součástí sionistické sítě status quo a sítě války na objednávku. To, že Židovský institut pro národní bezpečnost je „americký“, je samozřejmě příznačně chytrý eufemismus.
Článek začíná slovy: „Bidenova administrativa by se měla poučit ze své nepřipravenosti na rusko-ukrajinskou válku a začít se připravovat na velký izraelsko-íránský konflikt. Administrativa musí odložit své neshody s izraelskou vládou, překonat svou nechuť ke konfliktu s Íránem a začít úzce spolupracovat s Jeruzalémem, aby se připravila na rostoucí pravděpodobnost, že Izrael bude mít pocit, že nemá jinou možnost než zahájit vojenskou kampaň proti íránskému jadernému programu. V nové zprávě „No Daylight“, kterou vydal Židovský institut pro americkou národní bezpečnost (JINSA)… vysloužilí vysocí vojenští důstojníci a experti na národní bezpečnost vysvětlují, že ať už jsou nyní mezi USA a Izraelem jakékoli rozdíly v otázce íránské politiky, po izraelském úderu se zájmy našich dvou zemí vyrovnají. V důsledku toho by se USA při přípravě své reakce měly řídit zásadou ‚žádný den s Izraelem‘, aby zajistily izraelský vojenský úspěch, zmírnily íránskou odvetu a omezily rozsah konfliktu – což jsou životně důležité zájmy obou zemí.“
To, že válka s Íránem je pro Spojené státy „životně důležitým zájmem“, samozřejmě není nijak vysvětleno, neboť jde o to, aby Izrael rozhodl o otázce války a míru pro Spojené státy. Článek pak vytáhne starý argument „důvěryhodnosti“, tj. že pokud nepůjdeme do války, nikdo nikdy nebude věřit našim bezpečnostním zárukám: „Zrada USA vůči blízkému izraelskému spojenci v době velkého nebezpečí pro židovský stát by byla ‚jednou z největších katastrof vůbec‘, řekl nám nedávno soukromě jeden arabský vůdce. Protože je Izrael široce vnímán jako blízký americký spojenec, bude mít postoj USA v době, kdy Izrael riskuje tisíce obětí při obraně své existence, široký ohlas. Silná americká podpora uklidní spojence od Varšavy po Abú Zabí a Tchaj-pej; americká nerozhodnost nabourá důvěryhodnost Washingtonu a povzbudí protivníky od Teheránu po Moskvu a Peking.“
Člověka by zajímalo, kdo je oním anonymním arabským vůdcem, který má takové obavy o Izrael, a židovský stát samozřejmě ve skutečnosti není americkým spojencem, kromě plodných představ kongresmanů, médií a Bílého domu. A Izrael bude samozřejmě potřebovat další zbraně a peníze od amerických daňových poplatníků, které mají zahrnovat „urychlení dodávek tankerů KC-46A, přesně naváděné munice, letounů F-15 a F-35 a letecké a raketové obrany do Izraele….. Washington by měl urychlit budování integrované regionální protivzdušné, protiraketové a námořní obrany proti přetrvávajícím íránským hrozbám“. A Amerika musí být připravena válku rozšířit: „Soukromě by mělo být vedení Íránu a Hizballáhu varováno, že tvrdá odveta proti Izraeli… vyvolá tvrdou izraelskou a/nebo americkou reakci, která by mohla ohrozit jejich samotné uchopení moci. Po zahájení izraelského úderu by Spojené státy měly Izraeli neprodleně dodat stíhačky Iron Dome, přesně naváděnou munici, munici a náhradní díly a rozmístit v Izraeli protivzdušnou obranu Patriot…“.
Takže Spojené státy musí být připraveny vydat svou národní bezpečnost Izraeli výměnou za jaký zisk pro Američany? Částečně by se zřejmě jednalo o „nalezení trvalého řešení íránského nelegálního jaderného zbrojního programu“, což je založeno na lži, i když premiér Benjamin Netanjahu již více než 20 let opakuje, že Írán je od zbraně vzdálen pouhých šest měsíců. CIA i Mossad potvrdily, že Írán žádný takový program nemá, zatímco Izrael má tajný nelegální jaderný arzenál vybudovaný s využitím obohaceného uranu a jaderných spouštěčů ukradených z USA. Článek končí další zmínkou o neexistujícím programu a tvrdí, že „nejúčinnější způsob řešení íránského jaderného programu již formuloval prezident Biden a sdělil americký velvyslanec v Jeruzalémě: ‚Izrael může a měl by udělat vše, co potřebuje, aby se s tím vypořádal, a my mu kryjeme záda‘“.
Podpora izraelských válečných zločinů není správná cesta. Jak správně říká Chris Hedges, neexistuje žádný přesvědčivý americký zájem na tom, aby si slepou podporou Izraele škodila, právě naopak: „Dlouhá noční můra útlaku Palestinců není vedlejší záležitostí. Je to černobílá záležitost osadnicko-koloniálního státu, který na původní obyvatelstvo Palestiny uvaluje vojenskou okupaci, strašlivé násilí a apartheid, podporovaný miliardami amerických dolarů. Je to boj všech mocných proti všem bezmocným. Izrael používá své moderní zbraně proti zajatému obyvatelstvu, které nemá žádnou armádu, žádné námořnictvo, žádné letectvo, žádné mechanizované vojenské jednotky, žádné velení a řízení ani těžké dělostřelectvo, a přitom předstírá, že občasné akty masového vraždění jsou války.“
A samozřejmě, zatímco se Izrael dopouští vraždění a mučení, vždy se vykresluje jako oběť, která se pouze angažuje v boji proti „teroristům“. Mám lepší představu o tom, kam bychom se měli v této věci ubírat. Prezident Joe Biden by měl být odvolán z funkce za to, že ignoruje zákon o válečných pravomocích a dává najevo, že je ochoten obětovat zájmy USA a zabíjet americké vojáky, z nichž jen málo nebo pravděpodobně žádný nebude ve skutečnosti Žid, protože je neláká okupace, aby se zavděčil zjevně zlé cizí vládě a podpořil ji. A Donald Trump by měl být také potrestán za to, že se v době, kdy byl ve funkci, dopouštěl v podstatě stejného typu kupčení s cizí zemí. Mezitím odveďte Makovského a Walda spolu s jejich kumpány z Americko-izraelského výboru pro veřejné záležitosti (AIPAC) a Ligy proti hanobení (ADL) na ministerstvo spravedlnosti a zavřete je do vězení za porušení zákona o registraci zahraničních agentů z roku 1938 (FARA) v tom smyslu, že vědomě jednají jako agenti cizí vlády a korupčně působí ve prospěch zájmů této vlády. Zločinci z AIPAC již využívají své přidružené PAC, aby vyřadili z Kongresu cíleně vybrané členy, kteří mají být v roce 2024 znovu zvoleni a kteří se jakýmkoli způsobem vyjadřovali kriticky k Izraeli nebo propalestinsky. A když už jste v tom, pane generální prokurátore Merricku Garlande z Garfinkele, nechte si prosím pana Blinkena a paní Nulandovou jen tak pro začátek zaskočit na kus řeči a podívejte se, jak dalece se dají zákony aplikovat na ty, kteří jsou u moci. Je zde patrný určitý zmatek, protože Izrael není součástí Spojených států, bez ohledu na to, jak politicky dominantní a bohatá je jeho lobby. Je načase skoncovat s tímto nesmyslem a nazvat ho tím, čím je – zradou.
AUTOR: Philip Giraldi, zdroj: UNZ com
prihláste sa do nášho kanála na TELEGRAMe: https://t.me/spolokarchaoz