Žijeme v těžké a zároveň velmi zajímavé době. Proto, abychom ji prošli důstojně a nezažili pocit studu před našimi předky a potomky, musíme chápat složitost této doby, být disciplinovaní a soustředění jak v psychologickém, tak sociokulturním smyslu. Vidím nastupující trendy, že se lidé začali mnohem více zajímat o politiku, protože cítí, že se něco mění a změna je vážná.
Můj hlavní úkol – vytvářet mezi lidmi skutečný obraz světa, vysvětlovat skryté šifry doby, trendy jejího vývoje. Musíte hodně číst – aktuální informace, vědecké práce, beletrii, která probouzí fantazii. Doporučený seznam zahrnuje spisovatele jako Ivan Efremov, Oleg Markeev, Alexander Gera, Alexej Kolentiev, Sergej Anisimov a mnoho dalších.
Samozřejmě, jen číst nestačí, je potřeba neustále nad přečteným přemítat, propojovat to s realitou. A pochopitelně taky, je třeba číst speciální literaturu o strategických, analytických a jiných typech zpravodajství. Je také nezbytné kriticky prozkoumat západní větev evropské intelektuální tradice.
Současné vzdělávání je v dezolátním stavu
Ten systém, který se budoval od začátku 90. let, neškolí tvůrce a analytiky, ale „kvalifikované spotřebitele“, neochotné analyzovat realitu, zato o to kritičtější. Navzdory tomu JE NUTNÉ SE SEBEVZDĚLÁVAT a z toho, co se zachovalo, vymáčknou to nejlepší. Je velmi důležité najít učitele – skutečného učitele.
Měl jsem velké štěstí. Mým učitelem byl málo publikovaný, ale skvělý vědec Vladimir Vasiljevič Krylov. Myslím, že bude patřit k těm nemnoha lidem, od kterých bude Rusko čerpat informace ohledně druhé poloviny 20. století. O svém učiteli jsem napsal knihu – „Další začarovaný tulák (O Vladimíru Vasilieviči Krylovovi na pozadí pozdně komunistické společnosti a v nitru sociálně-profesní organizace sovětské vědy)“. Krylov byl skutečný mistr, bez jeho školy bych se nikdy nestal tím, kým jsem se stal.
Alexander Alexandrovič Zinověv, s nímž jsem se přátelil, jednou po návratu do Ruska koncem 90. let poznamenal, že odjel ze země, kde se v kuřárně dalo diskutovat na nejvyšší úrovni o spoustě zajímavých problémů, a vrátil se na intelektuální smetiště. Řečeno poněkud drsně, ale vcelku výstižně.
Od 90. let se do země valila temná záplava zastaralých západních teorií z oblasti sociologie, politologie a ekonomie. Tento odpad dosáhl na základě svého západního původu, posílený granty a jinými formami materiálních podpor, u určitého publika, vysoký status. Na tomto základě se u nás za poslední čtvrtstoletí zformoval celý segment v podstatě kompradorsko-koloniální vědy, vyjadřující zájmy kompradorsko-oligarchického kapitálu a parazitující na skutečné vědě stejně, jako tento kapitál parazituje na reálné ekonomice Ruska.
To je patrné zejména v politologii, kde existuje řada teorií souvisejících s popíráním potřeby státní suverenity. To je módní trend v západní politologii a globálních studiích – prý žijeme v éře vzájemného prolínání, vzájemné závislosti a suverenita je zastaralá. Ale je zcela jasné, kdo není spokojen s něčí státní suverenitou.
Totéž – představa, že éra velkých států patří minulosti. Existovala Jugoslávie – je nutné ji rozdělit na části, zejména proto, že lidé tam žijící jsou různí. Čas od času se mluví o tom, že území Ruska od Uralu až po Dálný východ by mělo být přiděleno mezinárodnímu společenství… A lidé, kteří tyto myšlenky prosazují, pracují pro tyto korporace buď jako ti, které Lenin nazýval „užitečnými idioty“, nebo jako ideologičtí diverzanti.
Mluvím o určitém trendu, který představuje vědeckou a ideologickou a informační hrozbu. Máme poměrně dost odborníků a expertních skupin, které jsou poměrně profesionální a zaměřené na státně-národní zájmy Ruska. Za poslední rok nebo dva se stali mnohem aktivnějšími a mnozí z těch, kteří byli ve stínu a měli omezený přístup k médiím, dramaticky rozšířili své možnosti.
Občas se v oficiálních projevech setkávám s formulacemi, které používám jen já a nikdo jiný. Nicméně má vnímání jakýchkoliv myšlenek vážný omezovač – třídní zájmy vnímajícího. U vládních úředníků se pak toto nezřídka kdy stává nepřekonatelnou bariérou v chápání reality a vnímání myšlenek jiných lidí. Nicméně, mým úkolem není, aby mě slyšeli právě oni. Nejsem propagandista, ani politický stratég, ale vědec, analytik, lektor. Mým úkolem je vytvořit reálný obraz minulosti a přítomnosti a predikovat budoucnost. Vysoce postavení lidé toho využívají – dobře; nevyužívají – žije si sám pro sebe, protože koncept vhozený do informačního prostoru, dokonce i fráze, žije svým vlastním životem a jednou pomůže.
Samozřejmě je potřeba žít v informačním světě a neštítit se ho. Zástěna – to je poraženecká strategie. Proč se mnoho sovětských lidí během éry perestrojky zabývalo propagandou? Prý, přijde trh, demokracie, kapitalismus – a všichni budou v pohodě. Protože byli zvyklí na určité informace, které už přestali vnímat, a pravdou se zdála být lež, kterou slyšeli poprvé.
Ne se schovávat před záplavou informací, vždy je třeba pochopit důležitou věc: komu ku prospěchu
Neustále je třeba si klást tuto otázku. Kdo bude mít prospěch z tvrzení, že Sibiř byla kolonií Ruska? Pochopit tohle – a pak si prověřit fakta.
Před osudem nelze utéct: dříve nebo později dostihne každého a to v tu nejnevhodnější chvíli; osudu je třeba se postavit čelem. Totéž platí pro informace. Těm, kteří chtějí rozumět, je možné poradit jednu věc: přemýšlet. Bez ohledu na to, jak sofistikovaná je propaganda, rozhodně se prozradí v detailech.
Rusko musí zformovat novou „světovou agendu“
Nejde o materiální pomoc, ale o formování určitého sociálního projektu, který se může stát základem nového světového řádu, alternativního k tomu současnému. (Pozn. překl.: NWO bude, ať chceme nebo ne, ale nemusí to být ten podle Schwaba. 😉)
Je třeba vzít v úvahu ještě jednu věc: globální systémovou krizi. Měla by být použita v náš prospěch jako vlna, která umožní přeměnu naší slabosti v sílu. Podle principu juda. Bohužel, SSSR, počínaje Chruščovovou vládou, v mnoha ohledech jednal přímo, nikoli sofistikovaně. Musíme to udělat jinak.
Andrej Fursov, zdroj: VK
pridajte sa k nám do nášho kanála na TELEGRAMe: https://t.me/spolokarchaoz