Poslední skupinou plavidel ruského námořnictva, které ještě vzbuzují respekt, jsou jaderné ponorky. Třída Borej byla konstruovaná přímo k útoku na Spojené státy. Jedná se o jedny z nejmodernějších plavidel ruského námořnictva.
Projekční práce na třídě Borej začaly v polovině 80. let 20. století a stavba prvního plavidla započala v roce 1996. Základní návrh tedy stále pochází hluboko ze sovětské konstrukční školy, která byla takřka výhradně zaměřená proti Spojeným státům a všem aspektům, které s tím souvisely. V této chvíli je hotových osm ponorek, z nichž sedm je ve službě. Mají nahradit odcházející plavidla třídy Delta III a Delta IV a také legendární třídu Tajfun, která odchází od roku 2023. Trochu paradoxní je, že Borej je téměř o polovinu menší. Jeho ponořený výtlak činí 24 000 tun oproti 48 000 tunám Tajfunu.
Boreje obnovily ruské hlídky v jižních šířkách
Paralelně byla vyvíjena i nová balistická střela R-39UTTH Bark, ale její třetí start se stal katastrofickým selháním a projekt byl zrušen. Místo ní byla navržena známá RSM-56 Bulava, která je ale větší a konstrukce Borejů musela být přepracována. Ponorky jsou stavěny ve známé severní loděnici Sevmaš v Severodvinsku. V roce 2013 Rusové oznámili, že třída Borej umožní obnovení hlídek v jižních zeměpisných šířkách, kde se ruské raketové ponorky neukázaly dvacet let. I když se jedná o menší plavidlo, jeho parametry jsou nepochybně impozantní a západ je musí monitorovat.
Podle The National Interest je na třídě Borej nainstalováno šestnáct odpalovacích sil pro rakety Bulava, které by měly být schopné nést až 160 jaderných hlavic. Vzhledem k tomu, že Bulava by měla být schopná nést hlavic šest až deset, jedná se o 96 až 160 jaderných náloží. V každém případě jsou plavidla vybavena pokročilými sonarovými a navigačními systémy, což by v rámci celku mělo zvýšit jejich stealth a bojové schopnosti. Jako první byla na vodu spuštěna ponorka Jurij Dolgorukij v roce 2008. Pochopitelně mají plavidla jaderný pohon v podobě reaktoru OK-650V.
Délka plavidel je 170 metrů, šířka 13,5 a výška je deset metrů. Pod vodou jsou ponorky schopny dosáhnout rychlosti 29 uzlů (54 km/h) a vynořené 15 uzlů (28 km/h). V testech dokázal Dolgorukij dosáhnout hloubky 400 metrů. Jen pro srovnání, menší útočná americká Virginia, označovaná jako rychlá, dosahuje rychlosti 25 uzlů pod vodou a v testech dosažená hloubka činila 240 metrů. Borej tedy nejznámější americké ponorky předčí, byť jeho určení je jiné. Posádku tvoří 107 mužů, opět méně než u amerických ponorek. Kromě Bulav disponuje Borej osmi 533mm torpédomety, šesti externími 533mm protitorpédovými zařízeními a protiponorokovými nebi protilodními střelami RPK-2 Viyuga.
Boreje méně hlučné než Virginie
Třída Borej má kompaktní a hydrodynamický trup, který by měl snížit možnost sonarové detekce. Jako první byl použit tryskový pohon, kdy je čerpadly vháněna voda do pohonného systému. Ponorka by měla údajně být až pětkrát tišší ve srovnání s třídou Akula a dvakrát méně hlučná než právě Virginia. Vzhledem k tomu, že detekce těchto plavidel nadále primárně probíhá přes sonar, jedná se o impozantní údaje, pokud jsou pravdivé. Akustická signatura je tedy výrazně nízká, ale hydraulická čerpadla se údajně po relativně krátké době provozu stávají hlučnějšími. Zde se ovšem dá čekat, že si s tím Rusové poradí.
Ponorky jsou vybaveny záchrannou komorou pro celou posádku a každá z nich je zkonstruována z 1,3 milionu komponentů. Konstrukce má 17 000 tun kovu, což je dvakrát více než Eiffelova věž. Celková délka potrubí činí 109 kilometrů a elektroinstalace je na 600 kilometrů. Ponorky třídy Borej jsou součástí jaderné triády, dostřel Bulav by měl činit až 8 000 kilometrů a vzhledem k až 160 jaderným hlavicím na palubě se jedná o hrozivého nepřítele, který už navíc v průběhu služby podstoupil několik modernizací.
ZDROJ: SecuritymagazinCZ
** súvisiace články